94 C 1/2022-38 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 471,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne 12. 4. 2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], a jejímž předmětem měl být závazek žalovaného vrátit poskytnutou částku 3 700 Kč spolu s poplatkem ve výši 3 771,41 Kč do 10. 5. 2019, tomuto závazku žalovaný nedostál, a to ani po postoupení pohledávky žalobkyni. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Dne 11. 4. 2019 uzavřel žalovaný prostřednictvím komunikace na dálku se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. V kontraktačním procesu žalovaný uvedl mimo jiné číslo svého občanského průkazu a číslo bankovního účtu vedeného na svoje jméno. Úvěr byl sjednán na částku 3 700 Kč s tím, že žalovaný měl tento dluh zaplatit nejpozději do 10. 5. 2019 spolu s poplatkem ve výši„ 1 440,41 Kč po slevě / 3 771,41 Kč před slevou“ s tím, že ze smlouvy není zřejmé, zda byla sleva sjednána či nikoliv. Předmětem řízení je však poplatek ve výši 3 771,41 Kč. 4. Ze sdělení mBank S.A. ze dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že majitelem ve smlouvě uvedeného účtu je žalovaný a dne 12. 4. 2019 obdržel se zprávou„ zápůjčka B0004861126431091“ částku 3 700 Kč. Z potvrzení [právnická osoba], vyplývá provedení platby ve výši 3 700 Kč dne 12. 4. 2019. 5. Smlouvou ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (smlouva, seznam pohledávek). Dne 2. 2. 2021 oznamoval původní věřitel žalovanému, že pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 14. 12. 2020 žalobkyni a vyzýval jej k zaplacení částky 19 478 Kč do tří dnů s tím, že v opačném případě bude podána žaloba (dopis, podací lístek). 6. Po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva, neboť původní věřitel neučinil žádné kroky k ověření úvěruschopnosti žalovaného. V žalobě tvrdil, že jej lustroval v dostupných databázích, ale k tomuto svému tvrzení výslovně nenavrhl žádné důkazy, jakožto ani k případnému dalšímu ověřování úvěruschopnosti. Takový nedostatek kontraktačního procesu vede podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku. V podrobnostech lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39, anebo rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019. 7. Dne 12. 4. 2019 obdržel žalovaný od společnosti [právnická osoba], částku 3 700 Kč, kterou přes výzvy nevrátil, pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, té proto náleží právo na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku) ve výši 3 700 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného dne 2. 2. 2021 vyzývala k zaplacení vyšší částky, ocitl se žalovaný dne 7. 2. 2021 (čtvrtý den po nejdřívějším možném doručení poštovní zásilky) v prodlení a je proto povinen platit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 8. Ve zbývající části platně nesjednaného poplatku za úvěr ve výši 3 771,41 Kč a úroků z prodlení nad rámec shora uvedeného soud výrokem II. žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. 10. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.