94 C 248/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 23. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2017. Žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou měl společně s poplatkem ve výši 9 240 Kč vrátit v týdenních splátkách po 354 Kč. Žalovaný však zaplatil toliko 9 940 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky, a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 24. 8. 2017 podepsal žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru se žalobkyní s tím, že mu žalobkyně poskytla částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit společně úrokem, poplatkem za zpracování a doručení úvěru a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 9 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 354 Kč. Převzetí částky 12 000 Kč žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena porovnáním tvrzených příjmů a tvrzených výdajů po nahlédnutí do pracovní smlouvy žalovaného, potvrzení o příjmu a výplatních pásek (evidenční karta). Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 9 940 Kč. Předžalobní výzva byla adresována žalovanému dne 3. 12. 2020 (výzva, podací arch). 5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku), žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Pohledávka byla uhrazena toliko do výše 9 940 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 9 240 Kč, tj. 77 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 77 % jistiny za 14 měsíců je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 6. Soud tak připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy o zápůjčce povinen zaplatit jistinu ve výši 12 000 Kč a úroky ve výši 3 600 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 9 940 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 5 660 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 660 Kč Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o příslušenství, není pochyb o tom, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním svého dluhu, soud mu proto uložil zaplatit též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). 7. Žaloba však musela být zamítnuta v části 5 640 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch obou stran byl prakticky stejný.