94 C 7/2022-45 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2021, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč na dobu tří měsíců s tím, že žalovaná měla vrátit svůj dluh ve třech splátkách společně s úrokem ve výši 36,5 % ročně a měsíčním poplatkem ve výši 1 400 Kč. Pro případ prodlení se dluh žalované nadále úročí, žalobkyni navíc vzniká právo na úrok z prodlení a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Mezi účastníky byla dne 3. 8. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], jíž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 5 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit ve třech splátkách včetně úroku 0,1 % denně a měsíčního poplatku 1 400 Kč za poskytnutí a správu úvěru. Pro případ prodlení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Ohledně totožnosti žalované neměla žalobkyně pochyby, neboť žalovaná uvedla své číslo občanského průkazu a z účtu vedeného na své jméno odeslala žalobkyni dne 4. 8. 2021 ověřovací platbu ve výši 1 Kč (smlouva, kopie občanského průkazu a kartičky pojišťovny, výpis z účtu žalobkyně). Úvěruschopnost žalované byla prověřena důkladně (žádost o poskytnutí úvěru, přípis ČSSZ, výplatnice, výpis z účtu žalované, čestné prohlášení žalované, výsledek lustrace v evidenci exekucí). Přílohou smlouvy byl splátkový kalendář, z něhož vyplývá částka na úrocích do splatnosti v celkové výši 310 Kč. 4. Dne 4. 8. 2021 poskytla žalobkyně žalované částku 5 000 Kč (výpis z účtu, výdajový doklad). Žalobkyně žalovanou vyzývala poštovní cestou k zaplacení dluhu dne 20. 9. 2021 a dne 4. 10. 2021 (výzvy, podací archy), e-mailem dne 25. 10. 2021 a prostřednictvím právního zástupce dne 4. 11. 2021. 5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi účastníky byla dne 3. 8. 2021 platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 5 000 Kč, platná jsou ujednání o úroku, který svou výši 0,1 % denně reflektuje skutečnost, že je jedná o krátkodobý úvěr, náklady žalobkyně jsou tak v přepočtu na den vyšší než např. u úvěru na několik let. Soud tak posoudil úrok ve výši 36,5 % jistiny v tomto konkrétním případě jako přiměřený a platný. 6. I s ohledem na připuštěnou vysokou úrokovou míru však již soud nemohl akceptovat další poplatky„ za poskytnutí a správu úvěru“, tedy další odměnu úvěrujícího nad rámec úroku. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího nad rámec úroku ve výši 288 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje sjednaný úrok 0,1 % jistiny denně. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Není ani rozhodující, jak tuto odměnu (zde úrok a poplatky) úvěrující rozdělí, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 7. Jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy soud posoudil i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, neboť ta plní funkci ve spotřebitelských věcech zakázaného smluvního úroku z prodlení. Tímto zákazem je směřováno k ochraně spotřebitele tak, aby pro případ prodlení věděl, že úrok z prodlení nabíhá toliko v přiměřené, zákonné výši, zde 8,5 %. Sjednaná smluvní pokuta, tj. smluvní výše úroku z prodlení (který žalobkyně navíc požaduje vedle zákonného úroku z prodlení) 0,1 % denně, tj. 36,5 % ročně je více než čtyřnásobná proti zákonnému úroku z prodlení a jako takovou ji soud posoudil jako nepřiměřenou a pro rozpor s dobrými mravy neplatně sjednanou. 8. V části poplatků ve výši 4 200 Kč a smluvní pokuty v částce 214,98 Kč se shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl. Jelikož však žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 5 000 Kč, je povinna ji spolu s úrokem a úrokem z prodlení žalobkyni vrátit. Soud proto výrokem I. žalobě v této části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku) od splatnosti jednotlivých sjednaných splátek úvěru. Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) tak, že žalobkyni přiznal náhradu 6,2 % nákladů, které jí vznikly, neboť byla v této míře úspěšnější než žalovaná. Náklady žalobkyně soud určil podle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu jako částku 500 Kč na odměně za právní zastoupení za dva a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva), podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu jako částku 300 Kč na paušálních náhradách výdajů při třech úkonech právní služby a jako soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 1 800 Kč. Poměrná část k náhradě činí 112 Kč, tuto částku je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.