94 C 72/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne 14. 7. 2021 přepravních služeb žalobce, a to na lince [číslo] když bylo v 14:48 hod. v zastávce [obec] zjištěno její porušení smluvních podmínek. Žalovaná cestovala bez platného jízdního dokladu (zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 14. 7. 2021, č. 29002481). 4. Z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 11. 2018, č. j. 0 P 829/2016-204, soud zjistil, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti mj. tak, že není způsobilá samostatně nakládat s penězi a majetkovými hodnotami v částce nad 500 Kč týdně, uzavírat jakékoliv smlouvy s majetkovým předmětem a plněním v částce nad 500 Kč týdně. Uvedené omezení bylo stanoveno na dobu 5 let, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 12. 2018. 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobcem a žalovanou uzavřená smlouva o přepravě osob (§ 2550 a násl. občanského zákoníku, § 18 zákona o silniční dopravě, § 36 písm. b) zákona o drahách), jejíž součástí byl schválený jízdní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif (§ 18 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě), je neplatná, a to ve smyslu § 581 občanského zákoníku, dle kterého není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. 6. Dle soudu bylo prokázáno, že žalovaná není způsobilá uzavírat jakékoliv smlouvy s majetkovým předmětem a plněním v částce nad 500 Kč týdně. S ohledem na aktivaci přirážky ve výši 1 500 Kč a jízdného ve výši 25 Kč, tj. celkového závazku ve výši 1 525 Kč, je tedy přepravní smlouva dle soudu absolutně neplatná (§ 581 občanského zákoníku). Nicméně dle soudu se žalovaná na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatila v podobě cesty tramvají, a musí žalobci vydat, oč se obohatila. To představuje hodnotu jízdného ve výši 25 Kč (§ 2999 zákona č. 89/2012 Sb.) Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované výrokem I. povinnost zaplatit žalobci částku 25 Kč s příslušenstvím - úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) 7. Z důvodu neplatnosti přepravní smlouvy soud výrokem II. zamítl nárok žalobce na zaplacení přirážky ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím, když přirážka má původ ve smluvní dokumentaci, žalovaná však smlouvu s daným obsahem uzavřít nemohla. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve věci poměrně úspěšnější než žalobce, nicméně jí žádné náklady nevznikly, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) 9. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli tomu, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti). 10. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1 (v nynějším případě jde o doplatek ve výši 600 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku činil 1 000 Kč). To znamená, že žalobce (a poplatník zároveň) ztratil výhodu„ slevy“ na poplatku. 11. Je třeba vyložit i otázku splatnosti doměřeného doplatku v případě převodu věci z agendy CEPR do agendy C. Doplatek doměřeného poplatku není splatný podáním formulářové elektronické žaloby (na rozdíl od sníženého poplatku za žalobu) podle § 4 odst. 1 písm. a), nýbrž podle § 4 odst. 1 písm. i) poplatkového zákona až v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé. Nejde totiž o případ, kdy žalobce zaplatil poplatek v nesprávné výši a měl by být vyzván k jeho doplacení pod hrozbou zastavení řízení, ale o případ, kdy nedoplatek na poplatku vznikl v souvislosti s převodem věci z agendy CEPR do agendy C, který navíc nemůže žalobce jakkoliv ovlivnit. V takovém případě bude sice povinností žalobce, resp. podle výsledku řízení žalovaného, doměřený poplatek zaplatit, ale až tehdy, kdy se stane splatným, tedy v návaznosti na právní moc konečného rozhodnutí. K uvedeným závěrům již dospěla judikatura. Jde zejména o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, které přitom bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je evidováno jako R 48/2014 (svazek 5, ročník 2014, str. 724). Dále jde např. o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 38/2019, které je dostupné veřejnosti např. na www.beck-online.cz (je tam vedeno i jako“ Výběr 97/2019). 12. Soud proto výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 600 Kč.