94 C 80/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného ve výši 38 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. 3. Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 19. 5. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi Olomouc hl. n. a Prostějov hl. n. Při přepravní kontrole se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Bylo mu proto vyměřeno dlužné jízdné ve výši 38 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný podepsal potvrzení o nedodržení SPPO (potvrzení o nedodržení SPPO). Pohledávka byla nejprve ke dni 15. 12. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (rámcová smlouva o postoupení pohledávek + smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015). Následně byla pohledávka postoupena od této společnosti na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 3. 2019, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem (smlouva o postoupení pohledávek + oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (výzva ze dne 27. 4. 2019). 4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550, § 2578 a ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále ustanovení § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění a § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu a Tarif [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi dopravcem ([právnická osoba]) a žalovaným vznikl závazkový vztah konkludentním uzavřením smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o. z. Žalovaný porušil svoji povinnost plynoucí ze shora citovaných zákonných ustanovení, když při přepravě v dopravním prostředku nepředložil pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad, tedy jízdenku označenou řádně v označovači, ani průkazku s platným kupónem. Žalovaný je proto povinen v souladu s Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel platným v době přestupku a dále v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními zaplatit jízdné a požadovanou přirážku k jízdnému žalobkyni, na kterou byla pohledávka dopravce postoupena smlouvou o postoupení souboru pohledávek. Příslušenství je pak představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení mezi účastníky nebyla sjednána, a proto výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobkyni přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.