94 C 81/2022-177 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 14.4.2022, 12: 13:34 hodin, domáhal nahrazení souhlasu žalovaných s vydáním částky 93 758 Kč, kterou žalobce složil do soudní úschovy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 100 Sd 18/2015, kdy tato částka představovala splátku za měsíc leden 2015 dle smlouvy o úvěru ze dne 21.9.2010, [číslo]. 2. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovanou 1. smlouvu o úvěru, který řádně splácel. Následně však mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. vznikl spor o to, zda úvěrová pohledávka za žalobcem byla z žalované 1. postoupena na žalovanou 2. Žalobce tak měl pochybnosti o tom, jaké osobě má svůj dluh splácet, a úvěrové splátky, mj. také žalovanou splátku za leden 2015, začal skládat do soudní úschovy. Splátka nebyla v zákonné tříleté lhůtě vydána z úschovy ani jedné z žalovaných a hrozilo tedy propadnutí splátky státu. Vzhledem k tomu, že ani jedna z žalovaných nesouhlasí s vydáním složené splátky zpět žalobci, domáhá se žalobce toho, aby souhlas žalovaných s vydáním splátky žalobci byl nahrazen soudním rozhodnutím. 3. Žalovaná 1. se bránila tím, že smlouva o postoupení pohledávek nebyla uzavřena. Nebyla tedy ani sjednána rozhodčí doložka pro případné spory žalovaných. Sám rozhodčí soud shledal v řízení o stanovení ceny postoupených pohledávek nedostatek své pravomoci. Žalovaná 1. se stále považuje za věřitele z žalovaného úvěru. Složením splátky do soudní úschovy došlo k zániku úvěrového závazku žalobce, a to bez ohledu na to, zda věřitel plnění skutečně převzal. 4. Žalovaná 2. se bránila tím, že na základě původní rámcové smlouvy o finanční spolupráci sjednané v roce 2002 mezi žalovanými včetně následného dodatku a následného uplatnění opčního práva, mj. také na pohledávku žalované 1. za žalobcem, došlo postoupení pohledávek na žalovanou 2. Mezi žalovanými byla v rámci dohody o postoupení sjednána také rozhodčí doložka svěřující případné spory ohledně postoupení pohledávek rozhodcům zapsaným v seznamu Hospodářské a agrární komory, doc. Kindl a Mgr. Kuželovi. V rámci rozhodčího řízení žalovaná 1. ani nevznesla námitky vůči rozhodcům ani vůči pravosti listin, učinila tak až v rámci soudního řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Smysl soudní úschovy byl naplněn již přijetím splátky do soudní úschovy. Není žádný právní důvod, pro který by měla být splátka vrácena žalobci. <b>5. Soud zjistil tyto skutečnosti:</b> 6. Z rozhodčího nálezu ze dne 2.6.2014, Rsp 286/14 (č.l. 97) vyplývá, že mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. (dříve jiného obchodního jména [anonymizována dvě slova], shodného reg. [číslo]), měla být již v roce 2002 uzavřena smlouva označená jako„ Agreement on Professional Asistence and Financial Assurance“, ve které se žalované dohodly na postoupení pohledávek za podmínky, že dojde ke zhoršení nebo ohrožení jejich dobytnosti a strana smlouvy uplatní opční právo na koupi, prodej konkrétní pohledávky. Současně měla být pro řešení sporů žalovaných z této smlouvy sjednána pravomoc rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.3.2021, sp. zn. 6 To 12/2021 (č.l. 140), pak vyplývá, že tato Smlouva o odborné spolupráci a finanční záruce ze dne 20.11.2002, uzavřená mezi žalovanými, měla tři dodatky, a to dodatek č. 1 ze dne 4.11.2005, č. 2 ze dne 28.1.2008 a č. 3 ze dne 2.12.2009 Vrchní soud zde pak v rámci trestního řízení uvádí, že z dosavadních skutkových zjištění orgánů činných v trestním řízení vyplývá důvodné podezření, že dodatky ke smlouvě z roku 2002, uzavřené mezi žalovanými, byly antedatovány resp. podepsány neoprávněnými osobami, tzn. že v souvislost s možným neoprávněným vyvedením majetku z žalované 1. ve prospěch žalované 2. mohl být spáchán trestný čin podvodu, příp. zpronevěry. 7. Mezi účastníky nebylo sporné a ze smlouvy o úvěru ze dne 21.9.2010, [číslo] (č.l. 114) včetně splátkového kalendáře (č.l. 55) vyplývá, že žalovaná 1. se s žalobcem dohodli, že žalovaná 1. poskytne žalobci úvěr ve výši 22 mil. Kč, který bude zajištěn zástavami bytů a domů v [obec], [obec] a [obec]. Žalobce se zavázal vyčerpat úvěr do 31.10.2010 a následně jej splácet v měsíčních splátkách ve výši 93 758 Kč, kdy poslední splátka byla splatná zhruba za 15 let - dne 30.4.2025. 8. Pohledávka žalované 1. z této smlouvy o úvěru měla být dle tvrzení žalované 2. na základě původní rámcové smlouvy o finanční spolupráci resp. jednoho z jejích dodatků, postoupena na žalovanou 2., tím že žalovaná 2. uplatnila v květnu 2013 konkrétní listinou opční právo ve vztahu k 150 pohledávkám, mj. také k pohledávce žalobce. Sjednání původní smlouvy o postoupení, dodatku a tedy i rozhodčí doložky je však sporné jak pro žalobce tak pro žalovanou 1. Soud se prokazováním těchto skutečností dále nezabýval, neboť to pro právní posouzení věci nebylo rozhodné. 9. Mezi účastníky však nebylo sporné zásadní tvrzení, že mezi žalovanými vznikl spor o tom, zda pohledávka za žalobcem byla platně postoupena z žalované 1. na žalovanou 2. že tento spor byl řešen jak v rámci rozhodčího tak soudního řízení. 10. Z rozhodčího nálezu ze dne 2.6.2014, Rsp 286/14 (č.l. 97) vyplývá, že Česká národní banka měla rozhodnutí o předběžném opatření ze dne 15.5.2013, č.j. 2013/5637/570, zakázat žalované 1. nakládat se svým majetkem. 11. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že žalovaná 1. v rámci rozhodčího řízení nevznesla námitku nedostatku pravomoci rozhodce. 12. Z rozhodčí nálezu dále vyplývá, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky měl smlouvu o postoupení pohledávek za uzavřenou, podmínku ohrožení dobytnosti pohledávky měl za určitou a její naplnění mezi žalovanými za nesporné. Rozhodčí soud tak měl žalovanou oprávněnou z práv představujících zajištění pohledávek i za oprávněnou k držení listin představujících zajištění pohledávek, a uložil proto žalované 1. poskytnout žalované 2. součinnost v souvislosti s provedením zápisu změn věcných a jiných práv souvisejících s pohledávkami do veřejného rejstříku či jiné zákonné evidence. Rozhodčí soud se nezabýval tím, zda žalovaná 2. žalované 1. za postoupené pohledávky zaplatila jejich cenu ve výši 2% ceny jednotlivých pohledávek, což bylo sporné, neboť zaplacení ceny za postoupení, neměl pro účinnost převodu pohledávek na žalovanou 2. za rozhodné. 13. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24.7.2014, č.j. 65 C 101/2014-22 (č.l. 129) vyplývá, že soud v řízení o zrušení uvedeného rozhodčího nálezu odložil vykonatelnost rozhodčího nálezu, neboť podaný návrh na zrušení rozhodčího nálezu má za předběžně důvodný, neboť rozhodčí nález měl být vydán ve věci, o níž nelze uzavřít smír a současně ukládá žalované 1. nemožné plnění (§ 31 písm. a), f) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). 14. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 8. 2014, č.j. 65 C 101/2014-199 (č.l. 133) vyplývá, že soud předběžným opatřením uložil žalované 2. zdržet se jednání, kterým by jakkoli nakládala s pohledávkami, které jí náleží. 15. Mezi účastníky pak nebylo sporné, že řízení o zrušení rozhodčího nálezu je nyní vedeno před odvolacím soudem, poté co Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu o vedlejším účastenství České národní banky (potvrzení Obvodního soudu Praha 1 na č.l. 104). 16. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalované v rámci rozhodčího řízení vedly spor o cenu postoupených pohledávek, kdy žaloby byly podány v jednom sporu vzájemně, kdy rozhodčí soud nakonec neshledal svoji pravomoc. 17. Mezi účastníky tedy nebyla sporná zásadní skutečnost, která také vyplývá z výše uvedených důkazů, a to že žalobce měl pochybnosti o tom, jaké osobě má svůj dluh z žalované úvěrové smlouvy splácet, neboť žalované vedly spor o tom, komu žalovaná pohledávka náleží (námitky vůči pravomoci rozhodců a pravosti listin) a jaké je její cena. 18. Z potvrzení o splacení úvěru ze dne 15.4.2016 (č.l. 59) vyplývá, že žalovaná 1. žalobci dne 15.4.2016 potvrdila, že úvěr poskytnutý žalobci považuje za splacený. Žalobce měl platit splátky žalované 1. až do uvedeného rozhodčího nálezu, kterým byla za věřitele označena žalovaná 2. Následné měly být splátky za leden 2014 až leden 2016 hrazeny do soudní úschovy. Dále byla dne 2.2.2016 žalovanou 1. vyčíslena nesplacená část úvěru na částku 6 983 097,94 Kč, kterou žalobce dne 2.2.2016 složil do soudní úschovy. 19. Z usnesení Policie české republiky ze dne 7.9.2016 (č.l. 69) vyplývá, že policejní orgán vycházel z toho, že žalobce žalovaný úvěr splatil. 20. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7.9.2018, sp. zn. 72 C 93/2017-213 (č.l. 51), který nabyl právní moci dne 13.11.2018, vyplývá, že soud v řízení o určení neexistence zástavního práva určil, že zástavní právo, které zajištovalo žalovaný úvěr, tu není, neboť zástavní právo zaniklo splněním dluhu – složením částky 6 983 097,94 Kč dne 2.2.2016 do soudní úschovy. 21. Soud má tedy za to, že žalovaný úvěr byl již zcela splacen, přestože původně byla poslední splátka splatná až dne 30.4.2025. 22. Mezi účastníky pak neby