108 C 27/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 940,05 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 10. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p. l. c. a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 68 230,05 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 16. 9. 2021. Žalovaný však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne 10. 10. 2106 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost [právnická osoba]) a žalovaný smlouvu nazvanou jako rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách počínaje dnem 16. 11. 2016, kdy výše splátky měla činit minimálně 12,5 % z aktuální výše úvěru (viz rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkový poplatek za poskytnutí úvěru a úrok ve výši 61 459,54 Kč. Dále byla sjednána pokuta za prodlení s platbami ve výši 10 % za týden u všech částek po splatnosti (viz standartní evropské informace o spotřebitelském úvěru a standartní podmínky smlouvy o úvěru). Z potvrzení o provedení plateb bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet], který byl ve smlouvě o úvěru uveden žalovaným jako jeho účet, byly v období od 16. 9. 2015 do 26. 4. 2021 odeslány částky v celkové hodnotě 229 245 Kč. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného pak bylo zjištěno, že v období od 13. 10. 2015 do 2. 8. 2021 žalovaný postupnými platbami uhradil celkem částku 418 581,50 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z titulu uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Dne 21. 10. 2021 pak byl žalovaný vyzván k úhradě částky 83 330,05 Kč (viz výzva k úhradě před podáním žaloby a podací lístek ze dne 21. 10. 2021). 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a úroků z prodlení. 5. Na daný vztah mezi účastníky je nutno aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdkyně žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové částce 229 245 Kč, a to na účet žalovaného. 6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nepředložila žalobkyně žádný důkaz, ačkoliv byla soudem vyzvána jak k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru, tak i doložení těchto skutkových tvrzení. 10. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích, avšak nedoložila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A