112 C 138/2022-89 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 619,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 331,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 331,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 351,78 Kč. Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 22. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce na základě níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 12 283 Kč. Jistinu a poplatek se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, resp. poslední ve výši 382 Kč. Žalovaný zaplatil na dlužnou částku celkem 15 599 Kč. V důsledku prodlení se splácením dluhu žalovanému vznikla povinnost uhradit též smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 351,78 Kč a sankční poplatky ve výši 2 200 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena z veřejných i neveřejných zdrojů, tj. z bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, z registru SOLUS, z interní databáze právního předchůdce žalobce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů, z evidence adres. Schopnost splácet byla posouzena a vyhodnocena na základě informací od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil Zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. jako řidič a zedník. Jeho měsíční příjem je 31 057 Kč. Tato informace byla doložena výplatními páskami. Dále žalovaný uvedl„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 45 000 Kč (blíže nespecifikované). Coby výdaje žalovaný uvedl částku 7 500 Kč, přičemž tyto rovněž nebyly blíže specifikované. 2. Opatrovník žalovaného uvedl, že smlouva nebyla uzavřena se žalovaným, který nečerpal žádné finanční prostředky. Rovněž zpochybnil možnost, aby vedle jistiny a úroků z prodlení mohl žalobce požadovat kumulativně i smluvní pokutu. 3. Po provedeném dokazování byly zjištěny následující skutečnosti. Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 22. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytl téhož dne v hotovosti částku 14 000 Kč. Kromě toho měl uhradit poplatek ve výši 12 283 Kč sestávající z úroku ve výši 2 504 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. To vše měl uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, poslední splátka byla ve výši 382 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a poplatek za upomínku 300 Kč (ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2019). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou z 28. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k okamžitému splacení dluhu ve výši 19 970,83 Kč (rovněž dopisem z 10. 2. 2022). Dopisem ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, žalovaný však nereagoval. U žádné ze zásilek nebylo dokládáno, že by byly žalovanému řádně doručeny, pouze bylo prokazováno odesílání (podací archy s různými doručovacími adresami). 4. Soud dále zjistil, že předchůdce žalobce při posouzení úvěryschopnosti vycházel z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši cca 31 000 Kč (zákaznická karta – č. l. 26), což bylo dokládáno výplatnicemi (č. l. 25). Z uvedené karty rovněž plynul výdaj ve výši 7 500 Kč měsíčně. Předložena byla rovněž pracovní smlouva se zaměstnavatelem (č. l. 28). Z výpisu centrální evidence exekucí (č. l. 27) bylo zjištěno, že tento je z 12. 8. 2022 a je v něm evidována exekuce ze 7. 12. 2016 s tím, že datum zápisu je 29. 6. 2022 – shodné s poslední úpravou dokumentu. V insolvenčním rejstříku nefiguruje. Z výpisu z BRKI a NRKI (č. l. 78 a násl.) bylo zjištěno, že v něm nefiguruje žádná smlouva se žalovaným. 5. Dle sdělení žalobce žalovaný uhradil částku 15 599 Kč, když metody zápočtu byly patrné z přehledu výpočtu smluvní pokuty a úroku z prodlení, z nichž bylo zřejmé i to, z jakých částek byla smluvní pokuta i úrok z prodlení v závislosti na částečných platbách počítány. Dle sdělení žalobce upomínky zpoplatněné celkem 1 200 Kč byly zasílány obyčejnou počtou bez dokladů. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobce žalovanému poskytl (dle textu smlouvy) částku 14 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je ještě nižší než žalobou avizovaný, je právě na něm. Přestože žalovaný ústy svého opatrovníka zpochybnil, že by to byl právě on, kdo úvěr sjednal, soud je jiného názoru. Tomu, že úvěr byl poskytnut osobě žalovaného, nasvědčuje jeho opakované hrazení. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. 7. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se podává paušální částka výdajů v rozsahu 7 500 Kč. Dle názoru soudu je třeba přistupovat ke každé podobné kauze individuálně, tedy zhodnotit informace získané od klienta, posuzované doklady a postavit je do kontextu s částkou, která měla být předmětem smlouvy. 8. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobce za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. K tomuto závěru soud dospěl i při vynechání dalšího příjmu domácnosti žalovaného uváděného v kartě klienta. I tak lze totiž celkovou měsíční splátku cca ve výši 1 600 Kč považovat za relativně splatitelnou při příjmu ve výši 31 000 Kč. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobce. Jakkoli nebyly předkládány další podrobnosti, nelze ze spotřebitele sejmout určitou míru vlastní zodpovědnosti za svoje kroky, když v zákaznické kartě bylo uvedeno, že je svobodný, nebylo uvedeno ničeho o vyživovací povinnosti jako dalším zdroji potenciálních výdajů. Odpovědnost za správnost podepsaných informací musí nést rovněž spotřebitel. 9. Ve vztahu k potenciálně jiné výši dluhu zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení, a to při předložení výpisů výpočtu smluvní pokuty, z nichž bylo patrné, jakým způsobem byl proveden zápočet, i jaké splátky byly hrazeny a kdy, stejně jako to, za jaká období byl požadován buď úrok z prodlení nebo pokuta samotná a z jaké konkrétní částky, když současně byla zohledněna dílčí platba. 10. Připomínka opatrovníka stran neaktuálnosti předložených dokladů týkajících se prověření úvěryschopnosti dle názoru soudu nebyla důvodná, byť lze připustit, že vždy lze úvěryschopnost prověřit rozsáhlejším a kvalitnějším způsobem. V každém případě však platí, ž