112 C 154/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou 23. 8. 2023 domáhal uložení povinnosti žalované, aby zaplatila částku 45 404 Kč s úrokem z prodlení v uvedené výši. Žalovaná nesplnila svoji povinnost plynoucí z umístění nezletilých dětí ve škole se speciálními potřebami, když dluží platby za období únor 2011 až červen 2013. Dluh byl žalovanou uznán co do důvodu a výše 18. 9. 2013. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přičemž soud s ohledem na absenci vyjádření účastníků podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání vycházeje pouze z listinných důkazů, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. 3. Žalovaná dne 18. 9. 2013 uznala v písemné podobě existenci dluhu v celkové výši 45 628 Kč za umístění dětí [jméno] a [jméno] [příjmení] u žalovaného v období září 2009 až červen 2013, současně se zavázala, že dluh uhradí. Téhož dne byla uzavřena dohoda, dle níž se žalovaná zavázala uvedený dluh uhradit ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně počínaje měsícem říjen 2013. Pro případ prodlení byla sjednána ztráta výhody splátek. Dopisem z 20. 7. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu v žalované výši. 4. Soud na základě shora uvedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná u žalobce měla umístěny dvě nezletilé děti, za jejichž umístění byla povinna hradit, když postupem času vznikl dluh v žalované částce, který žalovaná uznala a zavázala se jej uhradit ve stanovené době. K tomu nedošlo. Soud v daném případě vyšel převážně ze skutkových tvrzení žalobce o umístění nezletilých dětí žalované v intencích § 16 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, v příslušném zařízení, kde jim byla poskytována strava, kterou je povinna žalovaná hradit za splnění podmínek § 5 vyhlášky č. 107/2005 Sb. Tento dluh byl uznán v žalované výši (po ponížení o mezitím proběhlé platby). S přihlédnutím k době uznání je na místě použít ustanovení § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, když žalovaná co do důvodu a výše uznala dluh a zavázala se jej hradit v písemné formě, pročež se má za to, že dluh v době uznání trval. V současnosti tak bylo na žalované, aby prokazovala, že podmínky pro uplatnění této domněnky nejsou naplněny, zůstala však nečinná. Soud tak žalobě vyhověl, přičemž neplněním se dostala žalovaná do prodlení podle § 517 občanského zákoníku a je povinna uhradit kromě jistiny i úrok z prodlení ve výši dané § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ve vztahu ke dlužným platbám splatným již za účinnosti nového občanského zákoníku po 1. 1. 2014 bylo třeba zohlednit žalobcem tvrzené částečné úhrady, které způsobily, že se dříve uznaný dluh částečně snížil, to však nebránilo žalobci požadovat za dlužné částky příslušenství v podobě úroků z prodlení, do nichž se žalovaná dostala podle § 1968 nového občanského zákoníku, s čímž byla spojena opět povinnost plateb podle § 1970 nového občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na datu úhrady. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ 5. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že úspěšný účastník má podle § 142 odst. 1 OSŘ, právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil, vůči účastníkovi, jenž úspěch neměl. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 270 Kč, dále odměna za zastupování ve výši 2 940 Kč/úkon v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvě a podání žaloby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, paušální náhrada za úkony podle § 13 odst. 1 a 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 041,20 Kč Celkem je tak žalovaná povinna k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ uhradit částku 14 031,20 Kč ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.