115 C 127/2023-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 6.3.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 21 710 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný užíval po skončení nájemního vztahu byt ve vlastnictvím žalobce od 9/2022 do 1/2023 a za užívání bytu nezaplatil ničeho, dluh žalovaný, co do důvodu i výše uznal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili, současně se nejedná o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu. 5. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem stavby - budovy s [adresa], bytový dům, stojící na pozemku parc. [číslo] v části [územní celek], [územní celek], s adresním místem [ulice a číslo], vše v katastrálním území Židenice. To je prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že dne 21. 5. 2021 uzavřeli žalobce s žalovaným nájemní smlouvu na dobu určitou do 31. 5. 2022, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] o velikosti 1+1, situovaného v 2. podlaží shora uvedeného domu. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3.991 Kč měsíčně, zálohy na služby poskytované společně s užíváním bytu pak byly sjednány ve výši 351 Kč Celkem tak žalovaný byl povinen z titulu uzavřené nájemní smlouvy hradit částku 4.342 Kč měsíčně, to vyplývá z evidenčního list k nájemní smlouvě ze dne 12. 10. 2022. Z výzvy ze dne 23. 5. 2022 a dokladu o převzetí soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k vyklizení bytu ke dni 30. 6. 2022, kdy tento přípis byl žalovanému osobně doručen dne 27. 5. 2022. Žalovaný však byt dobrovolně vyklidil až dne 30. 1. 2023, o čemž byl téhož dne pořízen protokol, podepsaný oběma smluvními stranami a žalovaný se zavázal zaplatit nájemné (vč. záloh na služby) za užívání bytu do 31. 1. 2023, to je prokázáno protokolem o předání bytu ze dne 30. 1. 2023. Z písemného uznání dluhu ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný dluh co do důvodu a do výše dne 30. 1. 2023 při předání bytu písemně uznal. Z předžalobní upomínky ze dne 30.1.2023 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky. 6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Uznání dluhu předložené žalobcem splňuje všechny náležitosti dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, je provedeno písemně, obsahuje vyjádření příslibu dluh zaplatit a uvádí důvod dluhu a jeho výši, zakládá tudíž vyvratitelnou právní domněnku, že dluh ke dni uznání to je ke dni 30.1.2023 existoval. Za situace, kdy dlužník v řízení nenamítal, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo jinak zanikl, má soud za to, že dluh ke dni uznání existoval. Právním důvodem vzniku závazku je nárok žalobce na náhradu nájemného po skončení nájemního vztahu za dobu než bývalý nájemce byt pronajímateli odevzdá podle § 2295 zákon č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Žalobce prokázal existenci svého nároku i jeho oprávněnost podle hmotného práva, proto soud žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění je odůvodněna § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Žalobci, který byl ve sporu zcela procesně úspěšný náleží dle § 142 odst.1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci nebyl přiznán nárok na náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem, neboť soud dospěl k závěru, že se nejedná o náklady účelně vynaložené. V tomto směru byl vázán ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy nálezem Ústavního soudu ze dne 23.11.2010 sp.zn. III. ÚS 2984/09, který rozhodl, že obec má ze zákona povinnost pečovat o majetek, výkon takové povinnosti lze podřadit pod výkon správy, k němuž si musí obec vytvořit adekvátní materiální a personální předpoklady, odpovídající množství a charakteru majetku. V případě statutárních měst pak lze dle Ústavního soudu presumovat nutnou schopnost samostatně kvalifikovaně hájit před soudem svá práva bez potřeby zastupování advokátem. Současně však bylo nutno vycházet z nálezu Ústavního soudu ze dne 7.10.2014 sp.zn. Pl. ÚS 39/13 a přiměřeně dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. přiznat žalobci náhradu hotových výdajů paušální částkou 300 Kč za provedený úkon, celkem s náhradou soudního poplatku 1 469 Kč.