115 C 158/2022-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne 6. 10. 2022, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 34 523,91 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 24. 10. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 8,44 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 922 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 7 394,40 Kč. Žalovaná se současně zavázala hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 45 Kč (jež je součástí řádné měsíční splátky) a pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jelikož žalovaná ani přes výzvy ze strany právního předchůdce žalobce nehradila předepsané splátky řádně a včas, byla půjčka ke dni 29. 10. 2020 zesplatněna. Žalobce dále doplnil, že úvěruschopnost žalované byla ověřována z interních a externích registrů (BRKI, SOLUS), hodnoceny byly příjmy a výdaje žalované. S účinností ke dni 8. 6. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce se proto podanou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 34 523,91 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 084,65 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 439,26 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 3 118,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 523,91 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 8,44 % ročně z částky 29 084,65 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Na základě návrhu právního předchůdce žalobce ze dne 24. 10. 2019 a akceptace nabídky ze strany žalované ze dne 30. 8. 2019 byla mezi právním předchůdcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 8,44 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 922 Kč formou inkasa z účtu vždy k 24. dni v kalendářním měsíci; součástí měsíční splátky byl i poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 45 Kč. Žalovaná se na základě smlouvy zavázala pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla provedena lustrace žalované v registru SOLUS negativním výsledkem, byl vyhotoven kreditní report žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná hradí další úvěr ve výši 1 400 Kč měsíčně a že v období od 30. 8. 2019 do 1. 10. 2019 požádal o poskytnutí dalších 5 úvěru, přičemž žádosti byly odmítnuty. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta se podává, že žalovaná je vdaná a žije s další osobou ve společné domácnosti. Příjem žalované je tvořen mzdou ve výši 17 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje představují náklady na živobytí ve výši 5 000 Kč a další výdaje ve výši 300 Kč. Platební kapacita žalované byla právním předchůdcem žalobce stanovena na částku 9 928 Kč. Z protokolu se dále podává, že k ověření údajů deklarovaných žalovanou bylo využito interních a externích zdrojů (insolvenční rejstřík, SOLUS, BRKI, NRKI), příjmy žalované byly ověřeny na základě statistického modelu a výdaje žalované byly ověřeny na základě aktuálních statistických dat. 7. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] se podává, že právní předchůdce žalobce dne 24. 10. 2019 bezhotovostním převodem poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Z výpisu soud dále zjistil, že žalovaná hradila jednotlivé splátky nepravidelně a v různé výši, celkem uhradila 7 394,40 Kč; poslední úhrada byla učiněna dne 24. 7. 2020 ve výši 0,21 Kč, dále již žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou splátky splatné dne 24. 7. 2020, 24. 8. 2020, 24. 9. 2020 a 24. 10. 2020. 8. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek právní předchůdce žalobce zaslal žalované upomínku k úhradě dlužných splátek, a to dne 11. 10. 2020. Jelikož žalovaná ani přes zaslané výzvy ničeho neuhradila, právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 29. 10. 2020 půjčku zesplatnil. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 6. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 16. 6. 2021, kterým byla současně vyzvána k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 37 642,28 Kč. 10. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 8. 2021 žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. 11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 20. V posuzované věci žalovaná nespecifikovala zdroje svých příjmů. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost žalované byla ověřována z interních