115 C 229/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 24. 10. 2022, doplněnou podáním ze dne 18. 1. 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem ve výši 15 % ročně a sjednaným příslušenstvím ve 13 pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 28. 2. 2019. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná neplatila sjednané měsíční splátky a vůči právnímu předchůdci žalobkyně jí vznikl dluh, který je předmětem této žaloby. S účinností ke dni 6. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], která následně dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na společnosti [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze 9. 6. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Dne 29. 1. 2018 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s celkovými náklady úvěru ve výši 18 250 Kč a úrokem ve výši 28 % ročně ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 3 250 Kč splatných vždy k 29. dni daného kalendářního měsíce. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. 5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu spolu s dalšími 2 výdělečně činnými osobami a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Čistý měsíční příjem žalované činil 18 741 Kč, měsíční výdaje žalované byly tvořeny nájemným ve výši 5 000 Kč, náklady na stravování ve výši 3 500 Kč a ostatními výdaji ve výši 1 000 Kč. K ověření příjmů byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky za říjen, listopad a prosinec 2017; z těchto se podává, že žalovaná v období nejméně 3 měsíců před uzavření smlouvy o úvěru dosahoval příjmu 18 741 Kč. Výdaje žalované byly ověřeny předložením nájemní smlouvy a příkazem k úhradě; z těchto se podává, že nájemní smlouva byla uzavřena pouze s žalovanou, přičemž v bytě měl s žalovanou žít pouze nezletilý syn, nar. r. 2010. Nájemné činilo 14 900 Kč a bylo žalovanou hrazeno příkazy k úhradě na účet pronajímatele. 6. [právnická osoba] s účinností ke dni 6. 9. 2018 převedla část závodu na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba] [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2022 byla žalovaná upozorněna na existenci svého dluhu a byla vyzvána k jeho úhradě. 7. Žalovaná žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin je zřejmé, že předchůdce žalobkyně hodnotil poskytnuté informace zcela formálně a nedostatečně. Předchůdce žalobkyně za účelem ověření úvěruschopnosti žalované vyžádal dostatečné informace (pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, příkazy k úhradě), údaje plynoucí z předložených listin však nekorespondují s údaji poskytnutými žalovanou; jejich řádným hodnocením předchůdce žalobkyně nemohl dospět k závěru, že žalovaná bude schopna řádně hradit poskytnutý úvěr. 18. Výše tvrzeného příjmu žalované byla dostatečně ověřena předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Naopak výdajová stránka žalované byla hodnocena zcela nesprávně. Žalovaná uvedla, že žije v domácnosti s dalšími 2 výdělečně činnými osobami, z nájemní smlouvy se však podává, že byt obývá sama pouze s nezletilým synem, nar. r. 2010, ačkoliv navíc v žádosti uvedla, že nemá žádné děti. Žalovaná taktéž uvedla, že měsíční nájem činí 5 000 Kč, z nájemní smlouvy je však zřejmé, že bylo dohodnuto nájemné ve výši 14 900 Kč, nadto i z příkazů k úhradě je zřejmé, že žalovaná hradila nájemné ve výši 15 000 Kč. Za této situace, tak příjem žalované ke dni uzavření smlouvy činil 18 741 Kč, výdaje však činily nejméně 19 400 Kč (nájem 14 900 Kč, stravování ve výši 3 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč). Výdaje žalované ke dni poskytnutí úvěru zjevně převyšovaly její příjmy a je proto zcela nemožné dospět k závěru, že žalovaná byla schopna hradit měsíční splátku úvěru ve výši 3 250 Kč. 19. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, že by tyto