115 C 46/2023-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2022, doplněnou o podání ze dne 29. 3. 2023, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 200 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za úplatu v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 7 226 Kč s úrokovou sazbou 25,14 % ročně, odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 7 645 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a celkové náklady v 78 pravidelných týdenních splátkách po 383 Kč. Žalovaný svoji smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, když na svůj dluh uhradil pouze 1 800 Kč, a vznikl mu dluh, který je předmětem tohoto řízení sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 110,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 801,33 Kč, úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 13 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 200 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. S účinností ke dni 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Dne 15. 12. 2 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 7 226 Kč, úrokovou sazbou 25,14 % ročně a odměnou za zpracování úvěru a péči o zákazníka ve výši 7 645, tj. celkem 29 871 Kč, v 78 týdenních splátkách ve výši 373 Kč. Žalovaný na dluh dne 19. 12. 2019 uhradil částku 1 800 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 14. 12. 2019 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedla, že žije s rodiči, je svobodný a má vyživovací povinnost vůči 1 osobě. Měsíční příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 16 314 Kč, další příjem domácnosti činil 21 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily 2 000 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatních pásek za říjen a listopad 2019. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností k témuž dni postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 30. 1. 2022, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 39 318,54 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 24. 2. 2022. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 6. 2022 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě dluhu. Upomínka byla odeslána dne 7. 6. 2022 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 18. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením výplatních pásek a pracovní smlouvy. Právní předchůdce žalobce ovšem žádným způsobem nezjišťoval, jaký je zdroj dalších příjmů domácnosti ve výši 21 000 Kč a zda žalovaný, resp. jeho domácnost, tohoto příjmu skutečně dosahuje. 19. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného se právní předchůdce žalobce zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Právní předchůdce nezjišťoval a neověřoval, zda podezřele nízké výdaje skutečně činí 2 000 Kč O tom ostatně svědčí i skutečnost, že k prokázání údajů o výdajích nepředložil žalovaný (a právní předchůdce žalobce ani nevyžadoval) byť jediný doklad. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Skutečnost, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl coby své výdaje odhadem 2 000 Kč pouze podporuje závěr o tom, že právní předchůdce žalobce měl být v posuzování úvěruschopnosti ostražitější. 20. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit jejich pravdivost, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž