116 C 285/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 15. 5. 2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovanou 15. 5. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 37 800 Kč, sestávající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 3 400 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 485 Kč, poslední ve výši 455 Kč. První splátka byla splatná ke dni 22. 5. 2018, poslední splátka byla splatná ke dni 12. 11. 2019. Dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 21,27 % ročně. Žalovaná uhradila částku ve výši 9 550 Kč. Uhrazené splátky právní předchůdce žalobce započetl v částce 3 400 Kč na úhradu úroku a v částce 7 650 Kč na úhradu poplatků. Následně žalovaná dne 16. 6. 2021 zaplatila částku ve výši 500 Kč, dne 16. 7. 2021 částku ve výši 500 Kč a dne 16. 9. 2021 částku ve výši 500 Kč. Zaplacenou částku ve výši 1 500 Kč započetl žalobce na úhradu poplatků. Z karty zákazníka žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 5. 2018 soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy žalovaná žila společně s manželem v nájmu, neměla žádnou vyživovací povinnost a pobírala starobní důchod ve výši 9 840 Kč, což bylo dle zatrhnutých políček v kartě zákazníka ověřeno dokladem o výměře důchodu, nájemní smlouvou a složenkami prokazujícími příjmy. Vedle starobního důchodu byl uveden blíže nespecifikovaný příjem ve výši 10 000 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 11 400 Kč a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 6 300 Kč, osobními výdaji ve výši 3 500 Kč a splátkami jiného úvěru u právního předchůdce žalobce ve výši 1 600 Kč. Disponibilní zůstatek žalované byl zjištěn ve výši 8 440 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 22. 2. 2021. Žalovaná žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 13. 5. 2021, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 14. 5. 2021. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 13. 11. 2019 do 16. 9. 2021 z částky 20 000 Kč v celkové výši 3 744,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 21,27 % za období od 13. 11. 2019 do 16. 9. 2021 z částky 20 000 Kč v celkové výši 7 964,46 Kč, úroku z prodlení od 17. 9. 2021 do zaplacení z částky 20 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 21,27 % od 17. 9. 2021 do zaplacení. Zaplacení zbývající částky na poplatcích žalobce nepožaduje. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že s ohledem na výši týdenní splátky dosahovala žalovaná dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jejími měsíčními výdaji a zůstával jí tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované neplatná. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl však soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované dohodnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaná však tuto svoji povinnost porušila, když uhradila pouze částku 11 050 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. 8. Soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o administrativním poplatku ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč, neboť tyto poplatky v celkové výši 14 400 Kč představují 72 % z částky poskytnutého úvěru. Výše těchto poplatků je tak zcela nepřiměřená k výši poskytnutého úvěru (20 000 Kč) a době trvání (78 týdnů). Smlouva navíc byla uzavřena adhézním způsobem na formuláři a předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci. Žalované tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání o poplatcích vnuceno. Smyslem ujednání týkajícího se poplatků tak bylo pouze umělé navyšování zisku právního předchůdce žalobce, když ani nebyly uvedeny žádné zvýšené náklady právního předchůdce žalobce na poskytnutí úvěru. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitele. Soud má tedy za to, že ujednání ohledně poplatků je s ohledem na jejich zcela nepřiměřenou výši neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). 9. Soud dospěl k závěru, že na základě uzavřené smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku byla žalovaná povinna právnímu předchůdci žalobce vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč společně s úrokem ve výši 3 400 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila částku ve výši 11 050 Kč, zbývá tak uhradit částku ve výši 12 350 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Z důvodu, že ujednání ve smlouvě týkající se poplatků jsou neplatná, provedl soud novou kapitalizaci úroků z prodlení za žalobcem požadovaná období. Úrok ve výši 10 % z částky 12 350 Kč za období od 13. 11. 2019 (ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky) do 16. 9. 2021 (dne poslední úhrady) činí částku 2 280,52 Kč. 11. Soud žalobci nepřiznal požadovaný úrok ve výši 21,27 % ročně z dlužné částky ani kapitalizovaný úrok ve výši 7 964,45 Kč, neboť v projednávané věci byly úroky z úvěru sjednány pevnou částkou ve výši 3 400 Kč a úrok ve výši 21,27 % uvedený v čl. 1 4. smlouvy je pouze procentním vyjádřením této částky. Skutečnost, že nebyly ve smlouvě sjednány úroky pro případ, kdy by nebyl úvěr řádně a včas splacen, tj. pro období od marného uplynutí sjednané doby trvání spotřebitelského úvěru do jeho skutečného vrácení, nemůže jít k tíži žalované, a proto soud shledal tyto nároky jako nedůvodné. 12. Jelikož žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku žalobci uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 9. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 280,52 Kč. 13. Ve zbývajícím rozsahu, a to co do částky 7 650 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 650 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 9. 2021 zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 463,94 Kč a kapitalizova