119 C 165/2022-46 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16.725,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaná se zaregistrovala na internetových stránkách žalobce, zaslala žalobci elektronickou kopii svého dokladu totožnosti. Byla jí založena klientská sekce. Žalobce před poskytnutím úvěru posoudil úvěryschopnost žalované. Výpisem z účtu, výplatními lístky za rozhodné období, výpisem z databáze poskytovatelů úvěru u EUCB, CRIF, a z doložených listin zjistil výši čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. Dne 25.2.2021 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Touto smlouvou se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 12.000 Kč, která se jej zavázala zaplatit jednorázově nejpozději do 21.7.2021 společně s úrokem. Žalovaná čerpala úvěr dne 25.2.2021 převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Dle článku 8 dohodou stran byla posunuta splatnost úvěru do 25.3.2021 za poplatek 2.037,96 Kč. Žalovaná tak měla celkem uhradit žalobci částku 14.037,96 Kč. Žalovaná však nesplnila své povinnosti řádně a včas, ve sjednané době úvěr nesplatila. Podanou žalobou se žalobce domáhá jistiny ve výši 12.000 Kč, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.037,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny od 22.7.2021 do 2.3.2022 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 22.7.2021 do zaplacení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku dne 25.2.2021 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 12.000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 36% ročně. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 1.723,50 Kč. Jednorázová výše splátky byla sjednána ve výši 14.054,90 Kč, splatnost úvěru byla sjednána na 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru. Dle sazebníku soud zjistil, že žalovaná byla seznámena s poplatkem za poskytnutí úvěru, administrativním poplatkem za prodloužení úvěru o 7 dnů, o 14 dnů, o 21 dnů a o 27 dnů a výší účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení ve výši 250 Kč, za zaslání SMS upomínky 15 Kč. Žalované byly rovněž vysvětleny předsmluvní informace. Z potvrzení o platbě [anonymizována dvě slova] ze dne 25.2.2021 soud zjistil, že žalobce zaslal ze svého účtu 12.000 Kč dne 25.2.2021 na účet [číslo]. Z předžalobní upomínky ze dne 10.2.2022 soud zjistil, že zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z [právnická osoba] mzdového výměru soud zjistil, že v období října 2022 činila výplata žalované 28.122 Kč. Ze mzdového výměru žalované za období listopad roku 2020 soud zjistil, že výplata v hotovosti žalované činila 28.122 Kč a ze mzdového výměru žalované za prosinec roku 2022 soud zjistil, že výplata v hotovosti žalované činila 28.122 Kč. Z výpisu z EUCB CZ soud zjistil, že žalobce si prováděl lustraci žalované v tomto systému. Z přiložených fotografií soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobci kopii svého občanského průkazu. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že v rozhodném období majitelkou účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že 25.2.2021 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále je občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované dne 25.2.2021 peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Žalobce se žádným způsobem nezajímal o výdaje žalované. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Soud doplňuje i další důvod neplatnosti, a to zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku), kdy tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částek poskytnutých právním žalobcem (tj. 12.000 Kč/14 037 Kč) během relativně krátké doby (jednoho měsíce). Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru a prodloužení data splatnosti a smluvní pokuty nevzniklo, nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala předmět tj. čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalovaná žalobci ničeho neuhradila. Je žalobou uplatněný nárok důvodný co do výše částky čerpané žalovanou, tj. 12.000 Kč. S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 12.000Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z těchto částek i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 10.2.2022, který byl dne 10.2.2022 předán k poštovní přepravě, žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití § 573 o.s.ř. třetí pracovní den, tj. 14.2.2022. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 17.2.2022 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 18.2.2022, úrok z prodlení v požadované výši, kdy v tomto směru byl návrhem žalobce vázán a nemohl jej překročit (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 4.726,96 Kč s příslušenstvím soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle kter