14 C 233/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 16. 1. 2019. Uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 16. 1. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem a poplatkem do 28 dnů. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný dluží žalobci celkem částku ve výši 15 000 Kč na jistině. Dále žalobce požadoval po žalovaném smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč (0,1 % denně z částky 15 000 Kč za dobu od 14. 2. 2019 do 83. 2. 2022, přičemž jde o limitaci na jednu polovinu jistiny dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, že úvěrujícím byla společnost [právnická osoba], [IČO], která dne 2. 1. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [], se sídlem [adresa], [anonymizováno 5 slov], registrační číslo: [číslo]. Dne 5. 3. 2020 [právnická osoba] [] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil a vzal za prokázáno, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč. Částka 15 000 Kč byla žalovanému zaslána dne 16. 1. 2019 (důkaz: výpis z platformy ThePay.cz, s.r.o.) Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, věřitel předložil jeden doklad o příjmu žalovaného za 08/2018, z kterého vyplývá příjem žalovaného 932,80 EUR, a výpisy z účtu za období 08, 09 a 10 / 2018. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 1. 2019 ze dne 23. 11. 2017 bylo zjištěno, že úvěrujícím (věřitelem) byla společnost [právnická osoba], [IČO], která jako původní věřitel poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky v celkové výši 19 281,55 Kč, resp. 19 711,25 Kč při nikoliv řádném splácení úvěru, v jediné splátce splatné do 28. dne od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru byla mezi stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a současně smluvní pokuta (souhrn uplatněné smluvní pokuty) nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny (č.l. VIII. odst. 1. písm. c) smlouvy). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] []. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] [] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. 8. Soud zhodnotil předložené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 10. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi úvěrující společností bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že příjem žalovaného tvoří mzda ve výši 932 EUR Kč. Výdajovou stránku žalovaného věřitel nezkoumal vůbec. Žalobce zcela rezignoval na ověření tvrzení o výdajích žalovaného, což také svědčí o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele, už vůbec pak ne o jeho odbornosti. 22. Věřitel tedy postupoval zcela formálně bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho výdaje. Věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 23. Věřitel nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ust. § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobci vzniklo, resp. bylo mu postoupeno v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obo