14 CO -20876/2022-147 — Městský soud v Brně

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 110 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). V části o úrok z prodlení ročně z částky 48 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 %, z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 1 500 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 %, z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % řízení zastavil (výrok II). V části o úrok z prodlení ročně 0,75 % z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení, 1,5 % z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, 0,25 % z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok III) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo] (výrok [příjmení]). 2. Soud prvního stupně uvedl, že z odůvodnění rozsudku o výživném vyplývá, že školné, které se zavázal žalovaný společně a nerozdílně s žalobkyní hradit, nebylo zohledněno ve výživném. Není ani důvod, aby tam bylo zohledněno, když tento závazek vyplývá ze smlouvy uzavřené s gymnáziem a závazek žalovaného směřuje vůči škole přímo. Uzavřením smlouvy se školou vznikl mezi školou a rodiči na druhé straně závazkový vztah. Závazek platit školné splnila pouze žalobkyně jako jeden ze solidárních dlužníků, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť za něj bylo plněno, co po právu měl plnit sám, dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Na věc dopadá rozhodnutí Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. III. ÚS 1976/18. K námitce promlčení soud uvedl, že„ za dobu před [datum], kdy namítl žalovaný promlčení nároku, žalobkyně plnění nepožadovala“. Chtěla plnění od [datum], žaloba byla podána [datum] a tříletá promlčecí doba dle § 629/1 o. z. tak nemohla uplynout. Soud proto uložil žalovanému zaplatit polovinu uhrazeného školného za listopad 2016 až srpen 2021 včetně, se zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z výzev k plnění (na částku 52 000 Kč z [datum], na 68 000 Kč z předžalobní výzvy z [datum], doručení usnesení o rozšíření žaloby) v souladu s předmětem žaloby po jejím částečném zpětvzetí. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno a ohledně úroku z prodlení požadovaného více, než činil úrok z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., byla žaloba zamítnuta. 3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání včas žalovaný, a to jen do přísudečného výroku I a do výroku IV o nákladech řízení, a navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit k dalšímu řízení nebo změnit a žalobu zamítnout. Rozhodnutí je dle něj nepřezkoumatelné. Soud opřel své rozhodnutí o rozhodnutí Ústavního soudu, aniž by bylo zřejmé, co jej k takovému závěru vedlo. Označené usnesení na předmětný spor pro jiné skutkové okolnosti nedopadá. Ve věci Ústavního soudu došlo k uzavření dohody o péči a výživném a až poté byla uzavřena smlouva o studiu. Stěžovatel byl ke dni podpisu smlouvy seznámen s obsahem dohody a soud schvalující dohodu se otázkou nutnosti hradit školné nezabýval vůbec, neboť k uzavření smlouvy o studiu došlo až několik dnů po vydání rozsudku. Ústavní soud v rozhodnutí uvádí, že pokud by skutkové okolnosti byly jiné, účastník by uzavíral smlouvu o studiu bez znalosti výše vyživovací povinnosti, měly by úvahy o pozdějším rozhodnutí význam. V této věci byla smlouva o studiu uzavřena [datum] O výživném bylo rozhodnuto Městským soudem v Brně [datum] a odvolacím soudem [datum], tedy o dva až devět měsíců později. Při úvaze soudu, že školné stojí mimo vyživovací povinnost, by musel každý rodič po zahájení řízení veškeré smlouvy o studiu vypovědět, neboť pokud by po určení vyživovací povinnosti vypočtené podle jeho majetkových poměrů měla nadále plynout povinnost hradit další platby nad rámec stanoveného výživného, vedlo by to k existenčnímu ohrožení takového rodiče a jím vyživovaných dalších osob. Proto byla nastolena premisa, že výživné v sobě subsumuje všechny potřeby dítěte, včetně pravidelných plateb, které jsou v době vyhlášení rozsudku soudu známy, a případné platby nad rámec výživného jsou buď dobrovolné, nebo musí dojít ke zvýšení výživného právním postupem. V rozporu s provedenými důkazy je zjištění soudu, že z rozsudků soudů nevyplývá, že školné nebylo zohledněno ve výživném. Žaloba je projevem nespokojenosti žalobkyně a polemikou s pravomocným rozsudkem o výživném. Výživné zahrnuje nejen částky na uspokojování stravy, pravidelně se opakujících potřeb, ale i uspokojování dalších hmotných i nehmotných potřeb, např. vzdělávání a koníčků, jakož i plateb jednorázových. Soudy rozhodující o výživném zjistily, že nezletilý nastoupí od září do 1. třídy základní školy, a náklady na školné jako pravidelně se opakující platba byly soudem řešeny jak z pohledu potřeb nezletilého, tak majetkových poměrů rodičů, a byly zohledněny do výše vyživovací povinnosti otce. Prokázal-li by otec v lednu 2016 platbu 5 000 Kč označenou jako školné, byla by soudem na dlužné výživné započtena. Žalobkyně solidárnost převzatého závazku zneužívá. Rozhodnutí brání překážka věci rozsouzené. 4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla rozsudek v napadených výrocích potvrdit. Skutečnost, že k uzavření smlouvy o zajištění výuky došlo před rozhodnutími o výživném, na aplikaci rozhodnutí Ústavního soudu nemůže mít vliv. Pasáže rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že z rozhodnutí o výživném neplyne, že by se soudy při úvahách o výši výživného zabývaly povinností hradit školné, pouze konstatovaly, že bylo zjištěno, že náklady na výuku a vzdělávání nezletilého dítěte činily označenou částku a vzrostly se zahájením povinné školné docházky, navíc na soukromé základní škole, kde je výuka finančně náročná, a že předmětem dřívějšího rozhodování byla úprava vztahů rodičů k nezletilému dítěti a nikoli rodičů navzájem nebo jejich závazkových vztahů k třetím osobám, jsou použitelné i v této věci. Z usnesení vyplývá, že je nutno posuzovat, zda bylo v rozhodnutí o výživném školné zohledňováno, a jaký závazkový vztah vznikl ze smlouvy o studiu. Z rozhodnutí o výživném nevyplývá, že by soudy zohledňovaly solidární závazek k platbě školného při rozhodování o výživném. Soudy nemohly vědět, zda se na platbách reálně podílejí oba rodiče nebo je platí pouze jeden, což by musely při zohlednění školného zjišťovat, což neučinily. Školné je součástí výživného a mělo by být zohledněno ve výživném, pokud se k platbě zaváže jen jeden z rodičů. Zde se však zavázali oba rodiče solidárně. Ve věci se nejedná o pohledávku z titulu dlužného výživného, nýbrž o zvláštní pohledávku z uhrazení více, než činí podíl solidárního dlužníka. Lze ji posoudit nejen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale i jako pohledávku z titulu následného regresu dle § 1876 odst. 2 o. z. Výživné bylo v neměnné výši stanoveno od [datum], ačkoli školné mělo být hrazeno až od [datum]. Odůvodnění rozhodnutí je dostatečné a přezkoumatelné. 5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I o věci samé a IV o nákladech řízení, i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 21