18 C 70/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 13.12.2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 11.211,35 Kč příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] jako správním předchůdcem žalobce dne 25.10.2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tento věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit mu kromě jistiny i souhrnný poplatek ve výši 10.624 Kč, celkem tedy částku 26.624 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách, tyto měly být hrazeny v hotovosti k rukám pověřené osoby. Při řádném splácení celková splatnost připadla na den 24.10.2006. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradil původnímu věřiteli částku ve výši 15.412,65 Kč, kdy na souhrnný poplatek byla započtena částka 10.624 Kč, na jistinu 4.788,65 Kč, od 25.10.2006 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 11.211,35 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] došlo k postoupení pohledávky, když na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 se žalobcem došlo k postoupení pohledávky na žalobce, žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 1.10.2018. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky neuhradil na svůj dluh ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Ohledně skutkového stavu věci vzal soud na základě listinných důkazů za prokázáno, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce dne 25.10.2005 [číslo] (dále jen„ předmětná smlouva o půjčce“), na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka v částce 16.000 Kč, žalovaný se zavázal s touto půjčkou uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 10.624 Kč, celkem tedy 26.624 Kč v 52 týdenních splátkách po 512 Kč. Žalobce soudu dále doložil nedílnou součást předmětné smlouvy o půjčce, a to smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Dále žalobce doložil smlouvu o postoupení pohledávek spolu s přílohami a oznámením o postoupení pohledávky, a to jak se [právnická osoba] [anonymizováno], tak s žalobcem, následně oznámení o postoupení pohledávek žalovanému bylo ze dne 1.10.2018, žalobce také doložil poštovní podací archy, dále pak předžalobní výzvu spolu s dokladem o odeslání. Z tvrzení žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil na svůj dluh právnímu předchůdci žalobce částku 15.412,65 Kč. Na výzvu soudu žalobce ke zjišťování úvěruschopnosti uvedl, že žalovaný vyplňoval zákaznickou kartu, do které uváděl své příjmy, tuto kartu si u sebe žalovaný ponechal. Žalobce soudu dále nedoložil úhradu částky 15.412,65 Kč žalovaným, nedoložil žádnou platební bilanci, či jiný doklad o realizovaných úhradách žalovaným. 5. Podle ust § 52 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 6. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Dle odst. 3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 7. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 8. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 9. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli předmětnou smlouvu o půjčce jako smlouvu spotřebitelskou dle ust. § 52 a násl. obč. zák., která současně také podléhala zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, když tato smlouva dle § 56 odst. 1 nesměla obsahovat ujednání, která by v rozporu s požadavkem dobré víry znamenala k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu a právech a povinnostech stran. Z předmětné smlouvy o půjčce přitom vyplývala pro žalovaného coby spotřebitele povinnost za zapůjčenou finanční částku ve výši 16.000 Kč vrátit tzv. souhrnný poplatek ve výši 10.624 Kč, celkem tedy za 52 týdnů vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 26.624 Kč. Soud uzavřel, že takto sjednaná smlouva byla v rozporu s požadavkem rovnováhy v právech a povinnostech stran, a to v neprospěch spotřebitele – žalované. Z tohoto důvodu tedy soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je neplatná dle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, ale i pro rozpor s dobrými mravy. Z tohoto důvodu soud naznal, že částka 16.000 Kč, která byla poskytnuta žalovanému, představuje bezdůvodné obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.), které je žalovaný povinen žalobci vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud uhradil částku 15.412,65 Kč, zbývá mu k úhradě částka 587,35 Kč. Ohledně této částky soud dovodil, že žaloba je důvodná, ve zbytku pak žalobu zamítl. Pokud jde o příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, zde soud aplikoval ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s tím, že splatnost nevrácené jistiny nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, novou dobu splatnosti tedy soud založí svým rozhodnutím (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.