21 C 76/2023-41 — Městský soud v Brně

Žalobou z 23.9.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako zůstatku úvěru, poskytnutého žalovanému společností [právnická osoba] Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. U jednání dne 28.6.2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a nárokovala pouze nesplacený zůstatek jistiny, tedy rozdíl mezi částkou poskytnutou žalovanému a částkou, kterou žalovaný uhradil, a to z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o zápůjčce a zákaznické karty vzal soud za prokázáno, že dne 31.5.2019 uzavřeli [právnická osoba] jako věřitel (dále jen [anonymizováno]) a žalovaný jako dlužník smlouvu, na základě které byl žalovanému (bez ohledu na označení jako zápůjčka) poskytnut hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20.000,00 Kč, kdy žalovaný stvrdil, že tuto částku obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Nad rámec uvedené částky se žalovaný zavázal uhradit částku 19.541,00 Kč a pojištění 2.322,00 Kč, kdy celkovou částku 41.863,00 Kč se zavázal uhradit v 17 měsíčních splátkách po 2.326,00 Kč a 18. splátce ve výši 2.321,00 Kč. Ohledně žalovaného a jeho osobních poměrů byla vyplněna zákaznická karta, v níž žalovaný uvedl, že je rozvedený, bez vyživovací povinnosti a pracuje na dohodu o pracovní činnosti či o provedení práce jako ostraha objektu u společnosti [právnická osoba] s příjmem 20.872,00 Kč, když má další příjmy ve výši 26.000,00 Kč – uvedené majetkové poměry měly být doloženy pracovní smlouvou, uzavřenou na dobu do 31.12.2019, a výpisy z banky za březen a duben 2019. Pokud jde o měsíční výdaje, žalovaný měl uvést splátky dalších úvěrů ve výši 2.500,00 Kč měsíčně a celkové měsíční výdaje 13.000,00 Kč. Z tabulky umoření vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil pět splátek v celkové výši 13.956,00 Kč, přičemž v řádném termínu uhradil pouze první splátku. Z korespondence vzal soud za prokázáno, že přípisem z 30.1.2022, odeslaným 24.2.2022, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení přípisu; urgence úhrady byla provedena předžalobní výzvou z 12.5.2022. Pokud jde o majetkové poměry žalovaného, z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že v období leden - únor 2019 měl počáteční zůstatek na účtu - 2.706,47 Kč a konečný - 675,29 Kč, v březnu měl konečný zůstatek - 7.450,25 Kč, v dubnu - 8.857,30 Kč. Dle sdělení společnosti [právnická osoba] zde byl žalovaný zaměstnán na základě dohody o provedení práce od 5.4.2019 do 23.9.2019, přičemž v dubnu 2019 měl výdělek 4.200,00 Kč čistého. Na účet žalovaného byly poukázány částky od [právnická osoba] [obec] spol. s r.o., přičemž dle zprávy od uvedené společnosti zde měl žalovaný za 1. čtvrtletí 2019 příjem v lednu 2019 ve výši 13.784,00 Kč, v únoru 7.077,00 Kč, v březnu 0 Kč. Další příjem měl žalovaný od společnosti [právnická osoba], a to pouze v lednu 2019 ve výši 2.254,00 Kč. Od společnosti [právnická osoba] měl žalovaný příjem v lednu 2019 ve výši 6.536,00 Kč a v únoru ve výši 1.881,00 Kč. Z uvedených zdrojů měl tedy žalovaný v lednu 2019 příjem ve třech měsících předcházejících uzavření úvěrové smlouvy příjem v únoru 2019 ve výši 8.958,00 Kč, v březnu a dubnu 2019 0 Kč. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je – po částečném zpětvzetí – důvodná. Ze shora provedeného dokazování vyplývá, že za situace, kdy žalovaný měl prokazovat své majetkové poměry výpisy ze svého účtu za březen a duben 2019, z těchto výpisů nemohl při výše uvedených záporných zůstatcích a nulových příjmech být dovozen příjem žalovaného tak, jak byl deklarován v kartě zákazníka, neboť ve třech měsících, předcházejících uzavření smlouvy, žalovaný nedosáhl ani příjmu, odpovídajícímu deklarovaným měsíčním výdajům 13.000,00 Kč. Vzhledem k pohybům na účtu v měsících březen a duben 2019, kdy výpisy za uvedené období měly být prokázány majetkové poměry žalovaného, přitom muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen dostát závazku ze smlouvy k úhradě měsíční splátky 2.326,00 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 2.500,00 Kč. Je tak zřejmé, že u žalovaného neprovedl [anonymizováno] náležité prověřování úvěruschopnosti dle § 86 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je uzavřená smlouva neplatná, a to neplatná absolutně, tedy s povinností soudu přihlížet k této neplatnosti i bez vznesené námitky. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, proto soud v rozsahu zpětvzetí řízení dle § 96, odst. 1, 2 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád zastavil. Zůstatek uplatněného nároku pak posoudil z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Výše tohoto bezdůvodného obohacení odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 20.000,00 Kč a žalovaným uhrazenou částkou 13.956,00 Kč, tj. 6.044,00 Kč. Pokud jde o nárok na úhradu úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení), vycházel soud z první výzvy věřitele, u níž má doloženo její odeslání žalovanému. Touto výzvou je přípis z 30.1.2022, odeslaný 24.2.2022, který dle ust. § 573 zákona 89/2012 Sb. byl žalovanému doručen fikcí dne 1.3.2022 (třetí pracovní den po odeslání). V přípise stanovená 10 denní lhůta k úhradě tak uplynula 11.3.2022, a žalovaný je v prodlení od 12.3.2022. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení za dobu od 12.3.2022. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 146, odst. 2, věta prvá, § 142, odst. 1 zákona 99/1963 Sb., kdy rozsah, v jakém bylo řízení z důvodu procesního částečně zastaveno, je větší, než částka, která byla přisouzena z titulu bezdůvodného obohacení, a tedy žalovaný by jako procesně více úspěšný účastník měl nárok na úhradu poměrné části nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl o těchto soud, jak je uvedeno ve výroku III.