238 C 8/2023-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 12. 4. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 46.749 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 7. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 129,7% ročně. Žalovaný je povinen dle článku 6.1 smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náklady za prodlení ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, pokud se ocitne v prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru. Žalobce účtoval žalovanému smluvní pokutu a náklady za prodlení u splátek 8, 15,17, 19, 22, 24, 26, 28, 30 a 31, a tedy částku 10x 499 Kč a dále částku 4.200 Kč (21x 200 Kč) při prodlení u splátek č. 2 až 4, 8, 9, 14 až 20, 21 až 24, 26 až 31. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou č. 30 déle jak 65 dnů, došlo k zesplatnění celého dluhu k datu 29. 3. 2020. V tento okamžik se dosavadní úrok stal součástí jistiny. Žalovaný dosud na úvěru nezaplatil částku 27.549,60 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 22.777,91 Kč a úroku ve výši 4.771,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.990 Kč, náhrady nákladů ve výši 4.200 Kč, smluvní pokuty ve výši 10.010 Kč a dále úroku ve výši 86,11% z dlužné částky odpovídající původní jistině úvěru. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobci 23x částku 2.233 Kč a 3x částku 4.466 Kč Ani přes výzvu žalobce žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil. 3. Z provedených listinných důkazů (smlouva o úvěru ze dne 27. 7. 2017, prohlášení klientů a informace pro klienty ze dne 25. 7. 2017, hodnocení klienta ze dne 27. 7. 2017, předsmluvní formulář ze dne 25. 7. 2017, doklad o vyplacení úvěru ze dne 27. 7. 2017, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 7. 2017, splátkový kalendář, sdělení NRKI, kopie občanského průkazu žalovaného, záznam z registru SOLUS, dodatek č. 1 pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2017, výplatnice žalovaného, bankovní výpis Air Bank ze dne 14. 6. 2017 a 14. 7. 2017, karta klienta, výzva k zaplacení ze dne 23. 4. 2018, 22. 11. 2018, 22. 1. 2019, 25. 3. 2019, 24. 6. 2019, 22. 8. 2019, 23. 10. 2019, 23. 12. 2019, 24. 2. 2020, 24. 3. 2020, oznámení ze dne 29. 3. 2020, předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2023 včetně podacího archu, doručenka ze dne 8. 8. 2017, vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018) soud zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobce se žalovaným uzavřeli dne 25. 7. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2.233 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 129,7% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 129,7%. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 27. 7. 2017 vyplývá, že žalobce zaplatil žalovanému na jeho bankovní účet částku 30.000 Kč. 6. Z hodnocení klienta, ze sdělení NRKI, z kopie občanského průkazu žalovaného, ze záznamu z registru SOLUS, z dodatku č. 1 pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2017, z výplatnice žalovaného, z bankovního výpisu Air Bank ze dne 14. 6. 2017 a 14. 7. 2017 a z karty klienta soud zjistil, že těmito listinami žalobce zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce cca 15.300 Kč měsíčně, výdaje žalovaného nebyly zjišťovány. Dle sdělení NRKI byla hodnota skóre žalovaného 199, tedy v kategorii I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). 7. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 23. 4. 2018 a dalšími výzvami. 8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 9. Soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení neprovedl smlouvu o uživatelském účtu ze dne 27. 3. 2017. 10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsude