243 C 35/2022-90 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 118 986,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 472 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, úroku ve výši 44,88 % ročně z částky 91 886,98 Kč od 29.7.2022 do 21.8.2022 ve výši 2 664 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 91 886,98 Kč od 22.8.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 29.7.2022 dosáhne částky 260 064 Kč. Uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě níž žalobce žalovanému dne 19.7.2021 poskytl na účet 100 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zaplatil 40 635 Kč. V souladu se smlouvou došlo k 27.2.2022 k zesplatnění celého úvěru. Částka 118 986,64 Kč sestává z nové jistiny úvěru 102 074,70 Kč (zbývající dlužná původní jistina 91 886,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 187,72 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč /dvě smluvní pokuty po 499 Kč dle bodu 6.1. smlouvy za prodlení s úhradou splátek č. 10, 11 o délce 30 dnů/, náhrady nákladů ve výši 400 Kč /náhrady po 200 Kč dle bodu 6.2. smlouvy za prodlení s úhradou 2 splátek o délce 15 dnů/) a smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy za prodlení s úhradou nové jistiny kapitalizované za období od 29.7.2022 do 27.12.2022 ve výši 15 514,64 Kč. Žalovaný dluh přes předžalobní výzvu žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouvy o úvěru [číslo] dodatku č. 1, popisu procesu uzavření smlouvy a kopie občanského průkaziu soud zjistil, že žalovaný učinil žalobci nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, žalovaný tuto podepsal dne 19.7.2021, nabídka byla žalobcem, jako poskytovatelem úvěru, akceptována dne 19.7.2021. Ve smlouvě byl sjednán úvěr ve výši 100 000 Kč, zápůjční úroková sazba 44,88 % ročně, úvěr měl být splacen v 48 měsíčních splátkách po 4 515 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 216 720 Kč. Dle článku 6.3. jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k tomuto dni k zesplatnění úvěru. 5. Z karty klienta soud zjistil, že žalobce žalovanému vyplatil částku 100 000 Kč dne 19.7.2021, že žalovaný žalobci uhradil prvních devět splátek, celkem 40 635 Kč, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou již desáté splátky a žádnou další splátku již neuhradil. 6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce byl od 11.5.2018 oprávněn k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 7.12.2022 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] sestávajícího z nové jistiny 102 074,70 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvních pokut a obchodního úroku. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopis byl žalovaného odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě prostřednictvím České pošty, s.p., dne 7.12.2022. 8. Z výpisu plateb soud zjistil, že žalovaný měl na svém bankovním účtu dne 22.6.2021 příjem od plátce [anonymizována dvě slova] ve výš 31 711,70 Kč, dne 13.7.2021 ve výši 50 134 Kč. 9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 19.7.2021 soud zjistil, že k uvedenému dni nebyla ve vztahu k žalovanému evidována žádná dlužná částka po splatnosti. 10. Z prohlášení klienta soud zjistil, že obsahuje formulářové prohlášení žalovaného jako klienta, zejména že se seznámil s informacemi podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru, že žalobce jako poskytovatel provedl její kontrolu ve smyslu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, že se seznámil se zněním dokumentu označeného souhlas se zpracováním osobních údajů, že jeho manžel (pokud má uzavřeno manželství) souhlasí s uzavřením smlouvy o úvěru, že si je vědom sjednané výše úroků za úvěr a souhlasí s ní, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, že veškeré jí poskytnuté údaje jsou pravdivé a úplné, že smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti a je schopen úvěr řádně a včas splácet. 11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný dne 19.7.2021 vyplnil, že žalovaný má jediný pravidelný měsíční příjem v čisté výši 35 650 Kč, je zaměstnán u České pošty, s.p. Ve výdajích bylo uvedeno životní minimum 3 860 Kč, výdaje na bydlení 3 384 Kč, jiné výdaje uvedeny nebyly. Bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má maturitu, forma bydlení u rodičů. 12. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že šlo o bezúčelový úvěr. 13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poukázal dne 19.7.2021 na účet žalovaného 100 000 Kč. 14. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 20.7.2021 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že akceptoval návrh na uzavření smlouvy, byl připojen splátkový kalendář, poslední splátka byla splatná 23.7.2025. Z dodejky soud zjistil, že oznámení bylo žalovanému doručeno 23.7.2021. 15. Z výzvy k zaplacení ze dne 23.6.2022 soud zjistil, že žalobce žalovaného upomenul o úhradu 10. a 11. splátky. Z výzvy k zaplacení ze dne 25.7.2022 soud zjistil, že žalobce žalovaného upomenul o úhradu 10., 11. a 12. splátky. Z oznámení ze dne 27.7.2022 soud zjistil, že žalobce vyrozuměl žalovaného, že v důsledku prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění úvěru. 16. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 19.7.2021 soud zjistil, že žalovaný byl zařazen do kategorie nízkého rizika. 17. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro posouzení věci významné skutečnosti. 18. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný jednali dne 19.7.2021 o uzavření smlouvy o úvěru ve výši 100 000 Kč a žalobce finanční prostředky v uvedené výši převedl na účet žalovaného dne 19.7.2021. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 40 635 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 7.12.2022. 19. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 20. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 21. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 22. Žalobce posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl na základě informací získaných od žalovaného a předložených dokladů stran příjmu na účet, byla ověřena historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. 23. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce vycházel z jediného příjmu žalovaného ze zaměstnání, tento ověřil a nechal si jej doložit. Schopnost splácet úvěr však není urče