249 C 20/2022-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 10.040 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 29. 4. 2020 uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku v celkové výši 30.800 Kč, z toho vrátil částku v celkové výši 20.760 Kč, jinak ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 27. 7. 2023, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru měl informace o žalovaném z jeho občanského průkazu a rodného listu, provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku a v registru CRIF, že vycházel z příjmu žalovaného v částce 21.297 Kč ze mzdy, nepočítal vůbec s příjmem z rodičovského příspěvku, náklady na bydlení uvažoval v částce 0 Kč, hypotéka je uvedena v částce 0 Kč, splátky úvěrů v částce 5.125 Kč, jiné závazky včetně výživného jsou uvedeny v částce 0 Kč. Ověření údajů žalobce měl provést telefonickým dotazem u zaměstnavatele, výpisem z bankovního účtu a„ z příslušných databází a registrů“. Rozdíl v příjmech a výdajích je uveden v částce 16.172 Kč měsíčně. 5. Z listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno]“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o formulář, na němž není připojen podpis ani žalobce, ani žalovaného (resp. u obou je strojově vytištěná informace o tom, že smlouva měla být podepsána; pouze z toho nicméně soud její podpis za prokázaný nemá). Za pozornost nicméně stojí okolnost, že informace uvedené na této listině nejsou stejné jako ve„ Zprávě o posouzení úvěruschopnosti“: Je zde uveden mj. náklad na bydlení v částce 9.300 Kč měsíčně, jedno vyživované dítě a především podstatně vyšší příjmy (21.500 Kč ze zaměstnání, 10.000 Kč„ ostatní“ příjmy, nijak nedoložené) a nižší výdaje na splátky. 6. Z přehledu transakcí [anonymizováno] banky ve spojení s výpisem z účtu žalovaného soud vzal za prokázané, že žalobce žalovanému dne 29. 4. 2020 poskytl částku 30.000 Kč a dne 3. 9. 2020 částku 800 Kč. 7. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že v březnu 2020 žalobce měl příjem ze mzdy v částce 21.297 Kč a dále v částce 6.100 Kč od Úřadu práce s popisem“ RodP [číslo]“, což je zřejmě rodičovský příspěvek (a z toho tedy je zřejmé, že žalobce měl před uzavřením smlouvy informaci o tom, že žalovanému je vyplácen rodičovský příspěvek, tzn. žalovaný má nezletilé dítě). Dále je z tohoto výpisu z účtu zřejmé, že žalovaný splácel větší počet půjček (šest). Celkové příjmy jsou uvedeny v částce 35.798,03 Kč, celkové výdaje v částce 32.060,24 Kč. Z výpisu z účtu není bez dalšího zřejmé, jaké jsou výdaje žalovaného na bydlení apod. 8. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že nějaká listina byla žalovanému odeslána dne 4. 2. 2022. 9. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že nějaká listina byla žalovanému odeslána dne 5. 5. 2022. 10. Z přípisu nadepsaného„ Odstoupení od smlouvy o úvěru“ (nedatovaného) podepsaného žalobcem a obdobného přípisu podepsaného zástupcem žalobce, z přehledu čerpání a provedených plateb (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 12), z formuláře„ Zpracování osobních údajů“, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], z informací o pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, ze všeobecných pojistných podmínek, ze Sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru, z kopie občanského průkazu žalovaného a jeho rodného listu, z přehledu provedených plateb (listina žurnalizovaná na č. l. 26 – 27 spisu), ze screenu obrazovky (listina žurnalizovaná na č. l. 28 spisu), z přehledu úkonů (listina žurnalizovaná na č. l. 53 spisu) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 11. Soud neučinil žádná zjištění ani ze dvou upomínek k zaplacení, neboť u žádné z nich nebylo doloženo jejich odeslání (a doručení) žalovanému. 12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobce poskytl žalovanému dne 29. 4. 2020 částku ve výši 30.000 Kč a dne 3. 9. 2020 částku ve výši 800 Kč. Žalovaný žalobci vrátil celkem 20.760 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdila neprokazoval, že by vrátil větší částku). Soud nemá za prokázané, že by žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (srov. absence podpisu), a především nemá za prokázané. že by žalobce jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit, zejména že by ověřoval výši reálných příjmů a výdajů žalovaného (k tomu srov. též nesrovnalosti údajů uvedených ve smlouvě¨, resp. v nepodepsaném formuláři smlouvy, a v listině označené jako„ Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“) a ověřoval-li ji, učinil zcela neadekvátní závěry. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky. 13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru – byla-li uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). Žalobce si je ostatně neplatnosti smlouvy zjevně vědom, když se domáhá pouze vrácení reálně čerpané částky (s úroky z prodlení, nikoli však dalších plnění ze smlouvy. 14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru – byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy. 15. Protože však žalovaný čerpal částku 30.800 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. 16. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 20.760 Kč, zbývá vydat 10.040 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žádný z účastníků netvrdil, ani ze spisu nevyplývá vhodnost jiné lhůty k plnění. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno. 17. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (kdy poměr soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též ve vztahu k úrokům z prodlení, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, srov. ustanoven § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 85,4 %, žalovaný byl ús