29 C 130/2023-29 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 18 410,97 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a smluvní pokuty 1 564,93 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Uvedl k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, co se týká konkrétně výdajů žalované, s odkazem na žádosti o úvěru, že žalovaná mu uvedla výdaje, z obsahu jeho tvrzení však vyplývá, že nežádal a nebyly mu předloženy žádné doklady k nim. Poté dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, a touto právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru 17 184 Kč v 14 splátkách po 2 656 Kč, přičemž první do měsíce od podpisu smlouvy, další do měsíce od splatnosti předcházející. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se žalovaná zavazuje zaplatit smluvní pokutu v ujednané výši. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky a tato je čerpala. Žalovaná peněžní prostředky nevrátila, celkové náklady spotřebitelského úvěru nezaplatila. Žalovaná porušila povinnost ze smlouvy, když se dostala do prodlení se splátkami. Žalovaná ani smluvní pokutu za to nezaplatila. Plnila od uzavření smlouvy do rozhodnutí soudu v této věci žalovaná plnila celkem 3 200 Kč Tyto právní předchůdce započetl dle smlouvy. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení i výzvou před podáním žaloby, kterou podala na poštu dne 23. 11. 2022. Žalovaná nezaplatila. Žalobkyně vynaložila také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. Celková dlužná částka nyní činí 18 410,97 Kč s úrokem ve výši 16 216,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 503,98 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 29. 7. 2022 do zaplacení a smluvní pokutu 1 564,93 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 39 Kč, blíže specifikovaných v listinách, na které odkázala. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů výpisu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru z [datum] včetně přílohy [číslo] potvrzení o provedené transakci, rámcové smlouvy o postoupení pohledávky včetně dodatku, dílčí smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky, výpisu úkonů a předžalobní výzvy včetně podacího archu zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když co se týká konkrétně výdajů žalované, právní předchůdce žalobkyně získal pouze informace o výdajích od žalované, nežádal předložení a nebyly mu předloženy k výdajům žádné doklady, což k řádnému posouzení samo nestačí. Přesto poté dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, a touto právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru 17 184 Kč v ujednaném čase. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se žalovaná zavazuje zaplatit smluvní pokutu v ujednané výši. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky a tato je čerpala. Žalovaná peněžní prostředky nevrátila, celkové náklady spotřebitelského úvěru nezaplatila. Vzhledem k právnímu posouzení níže právnímu předchůdci žalobkyně tak tím vůči žalované vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalované. Doba přiměřená jejím možnostem odpovídala době 5 měsíců, když žalovaná nic ke svým poměrům netvrdila, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly a obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto úvěr spíše uvažovat poměry žalované jako minimálně problematické. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení peněžních prostředků jako jistiny výzvou, kterou podala na poštu dne 23. 11. 2022. Žalovaná ji však ve lhůtě 3 měsíců ani později nevrátila. Od uzavření smlouvy do rozhodnutí soudu v této věci žalovaná plnila celkem 3 200 Kč. Zbývá tak vrátit žalobkyni 16 800 Kč. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a z jiných zdrojů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalované požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch prostředky v ujednané výši, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru v ujednaném čase. (§ 2395 o. z.). Dále si strany ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalované požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském