29 C 14/2023-39 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 14 000 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že nedisponuje žádnými doklady. Poté dne , datum, a , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek , Anonymizováno, a , Anonymizováno, smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali standardní podmínky úvěrové smlouvy (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 14 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za zpracování o poskytnutí zápůjčky do 12. 12. 2015. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, poplatek nezaplatil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení také výzvou podanou na poštu dne , datum, .Žalovaný žalobu navrhl zamítnout. Uvedl, že právo dle žaloby je promlčeno, neboť byla ujednána ve smlouvě splatnost plnění 12. 12. 2015 a žalobkyně podala tuto žalobu u soudu až dne , datum, .K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů výpisu z obchodního rejstříku, standardní evidence informací, listin s označením „, Anonymizováno, “, standardních podmínek úvěrové smlouvy, výpisů z účtu, platebních informací, smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy včetně podacího archu zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když sama žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými doklady. Přesto poté dne , datum, a , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek , Anonymizováno, a , Anonymizováno, smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali standardní podmínky úvěrové smlouvy (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 14 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za zpracování o poskytnutí zápůjčky do 12. 12. 2015. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, poplatek nezaplatil. Dle právního posouzení níže právnímu předchůdci žalobkyně tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, to v době přiměřené možnostem žalovaného. Doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 4 měsíců, když žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly, obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto úvěr spíše uvažovat poměry žalovaného jako minimálně problematické. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků jako jistiny výzvou podanou na poštu dne , datum, . Žalovaný ji nevrátil. Co se týká tvrzení žalovaného, že právo dle žaloby je promlčeno, tak soud z již výše uvedených listiny zjistil, že právo na vrácení jistiny mohlo být uplatněno poprvé , datum, , neboť právní předchůdce žalobkyně se dozvěděl, respektive se dozvědět musel, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o žalovaném jako osobě povinné k jeho vydání dne , datum, , když právní předchůdce žalobkyně věděl, resp. musel vědět, že žalovanému přenechal a tento čerpal peněžní prostředky a že době vrácení přiměřené jeho možnostem odpovídá doba uvedená výše od výzvy k vrácení, a věděl, že jde právě o žalovaného. Bylo však právo žalobkyní uplatněno žalobou v řízení až , datum, . Promlčecí doba 3 let tak uplynula již předtím dne , datum, .Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Dle § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a z jiných zdrojů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému prostředky v ujednané výši, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek v ujednané splatnosti (§ 2390 o. z.). Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva o zápůjčce neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení p