29 C 237/2021-100 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 16 871,99 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, a že z výsledků posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal na požádání žalovaného a v jeho prospěch poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhotovení úvěru a inkasní poplatek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhotovení úvěru a inkasní poplatek nezaplatil. Plnil pouze celkem 10 400 Kč, které právní předchůdce započetl dle smlouvy. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dlužná částka tak činí celkem 16 871,99 Kč a sestává z dlužné jistiny 9 581,7 Kč, dlužného úroku 589,04 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru 3 710,93 Kč, dlužných nákladů na vyhotovení úvěru 670,98 Kč, a dlužného inkasního poplatku 2319,34 Kč, specifikovaných blíže v transakční historii, na kterou žalobkyně odkázala. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že neexistovaly skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, a že z výsledků posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Přesto poté dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal na požádání žalovaného a v jeho prospěch poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhotovení úvěru a inkasní poplatek. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč. Žalovaný peněžní prostředky, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhotovení úvěru a inkasní poplatek nezaplatil řádně a včas. Zaplatil celkem 10 400 Kč. Právní předchůdce žalobkyně je započetl dle smlouvy na dlužné částky ze smlouvy. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně, resp. až žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků až (předžalobní) výzvou ze dne 26. 2. 2020, která došla žalovanému dne 1. 3. 2020. Pro to, aby žalovaný vrátil peněžní prostředky, doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 4 měsíců ode dne, kdy mu došla výzva žalobkyně k plnění, když žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly, a obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto úvěr spíše uvažovat poměry žalovaného jako minimálně problematické. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému prostředky v ujednané výši, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhotovení úvěru a inkasní poplatek (§ 2395 o. z.). Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně však skutečně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, žalovaný vrátil 10 400 Kč. Žalovaný se tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil o 4 600 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení zbývajících peněžních prostředků ve výši 4 600 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 in fine zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Pro to, aby žalovaný vrátil peněžní prostředky, doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 4 měsíců ode dne, kdy mu došla výzva žalobce k plnění, když žalovaný ani žalobce nic k jeho poměrům netvrdili a ze spisu to nevyplynulo, a jedná se o plnění ve výši, kdy by se možnost splnění neměla vymykat obecné představě o možnostech splnění osobou s podprůměrnými poměry, která je typicky žadatelem o takovýto typ úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. doby přiměřené možnostem žalovaného, do zaplacení (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč s částí úroku z prodlení (výrok I.), a že ve z