29 C 99/2023-58 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky celkem 15 796 Kč s úrokem z prodlení a smluvní pokutou specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, neuvedla však nic konkrétního a poté uvedla, že„ nic tvrdit nebude“. Poté dne [datum] žalobkyně a žalovaný, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] a telefonu smlouvu, a dne [datum] dodatek k ní, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Sazebník (dále jen„ podmínky a sazebník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí 1 690 Kč. Strany si dále ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši s odkazem na sazebník. Strany si také ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení v ujednaném rozsahu dnů se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu v ujednané výši. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, poplatek a účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu nezaplatil. Celková dlužná částka činí 13 100 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu a sestává z jistiny 10 600 Kč, účelně vynaložených nákladů na upomínky 2 500 Kč, smluvní pokuty 2 696 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč do 29. 11. 2021 do dne vyhotovení žaloby 1. 11. 2022, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky jistiny od 29. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to výpisu z obchodního rejstříku zjištěného soudem z jeho činnosti, smlouvy o zápůjčce z [datum], dodatku ke smlouvě o úvěru z [datum], všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], [anonymizováno], potvrzeních o platbě a upomínek soud zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když žalobkyně uvedla, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází, poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného, neuvedla však nic konkrétního a poté uvedla, že„ nic tvrdit nebude“. Přesto poté dne [datum] žalobkyně a žalovaný, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] a telefonu smlouvu, a dne [datum] dodatek k ní, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a Sazebník (dále stále jen„ podmínky a sazebník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky mu vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí 1 690 Kč. Strany si ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit účelně vynaložené náklady v ujednané výši s odkazem na sazebník. Strany si také ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení v ujednaném rozsahu dnů se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu v ujednané výši. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, poplatek a účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu nezaplatil. Žalobkyni tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků jako jistiny, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Doba přiměřená jeho možnostem odpovídala době 3 měsíců, když žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani žalobkyně, ze spisu nevyplynuly, a obecně je třeba s ohledem na nejčastější nebo dokonce typické poměry žadatelů o takovýto spotřebitelský úvěr spíše uvažovat poměry žalovaného jako minimálně problematické. Z předžalobní výzvy z 3. 10. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků jako jistiny nejpozději předžalobní výzvou z 3. 10. 2022, podanou na poštu dne [datum]. Žalovaný ji však ve lhůtě 3 měsíců ani později nevrátil. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (§ 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně proto v té chvíli nebyla oprávněna žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce a později dodatek k ní, kterou žalobkyně přenechala žalovanému prostředky v ujednané výši, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí (§ 2390 o. z.). Strany si dále ujednaly ve smlouvě, za jakých podmínek žalovaný zaplatí popřípadě účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu. Při uzavření smlouvy žalobkyně jednala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však žalobkyně nebyla oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinila, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva o zápůjčce neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyni tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Žalobkyně však skute