31 C 116/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 12. 8. 2021 se žalobce domáhal (po úpravě předmětu řízení částečným zpětvzetím žaloby) po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 2. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 000 Kč převodem na účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy o uzávěru nahlížel žalobce prověřoval bonitu žalovaného náhledem do insolvenčního rejstříku, SOLUS, BRKI a NRKI. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12 000 Kč spolu s příslušenstvím do 2. 12. 2020. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou sluhu byl a mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, tu však žalobce neučinil předmětem žaloby. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradil ničeho. Dne 29. 3. 2021 byla mezi předchůdcem žalobce a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla následně uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávky zažalovaným. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Dne 2. 11. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.zaplo.cz) uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu poplatky do 2. 12. 2020, žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále možnost věřitele domáhat se zaplacení účelně vynaložených nákladů na upomínání. 5. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 10. 5. 2021 postoupena na žalobce. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 12. 5. 2021. 6. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 12. 5. 2021 a dne 11. 6. 2021, pověřený pracovník právního předchůdce žalobce se dostavil osobně do místa bydliště žalovaného za účelem výzvy k úhradě dluhu dne 25. 6. 2021 a dne 11. 6. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 7. 2021 žalobce žalovaného opětovně na výši dluhu upozornil a vyzval jej k úhradě dluhu v celkové výši. 7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle. ust. § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud na základě výše označených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. OZ. Poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na jeho účet, který žalovaný určil ve smlouvě o úvěru. Žalovaný však dluh řádně spolu s příslušenstvím v souladu se smlouvou neuhradil a dostal se do prodlení. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a nebránil se tvrzením, že by na dluh něčeho uhradil. Žalovaný se dostala dnem následujícím po splatnosti celého dluhu do prodlení s peněžitým plněním a věřiteli tak vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ ve výši určené ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 OZ na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované částky spolu s úroky z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, protože v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce žalovaného opakovaně písemně vyzýval k úhradě dluhu a současně pověřený zaměstnanec právního předchůdce žalobce osobně ve dvou případech žalovaného navštívil, aby dluh uhradil. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: -) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; -) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 12 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; -) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; -) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.