31 C 186/2023-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 140 564 Kč s přísl. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 5. 9. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úroky za poskytnutí úvěru sjednané ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 166,87 % splácet ve 24měsíčních splátkách ve výši 7 933 Kč. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru žalobci neuhradila nic. V důsledku prodlení žalované žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 499 Kč za prodlení delší než 30 dnů se 1. a 2. splátkou. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná dostala do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení s 1. a 2. splátkou žalobce požaduje 400 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění úvěru, a to dle bodu 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 26. 12. 2019 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 100 164,56 Kč (původní jistina 80 000 Kč a přirostlé úroky 20 164,56 Kč). Žalobce žalobou požaduje aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 100 164,56 Kč, dále výše uvedené smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 28. 12. 2019 do data vyhotovení žaloby ve výši celkem 39 002 Kč, úroky za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení (maximálně však 228 470 Kč), a úroky z prodlení z částky 101 562 Kč v zákonné výši od 28. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 27. 3. 2023 uvedl, že řádně prověřil schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, informativního výpisu z bankovního účtu a prohlášení žalované. Z dokladů vyplynulo, že žalovaná měla celkové příjmy 22 000 Kč, její náklady činily celkem 4 410 Kč. Volné zdroje ke splácení činily 16 590 Kč (rezerva 1 000 Kč) a žalovaná tak byla schopna splácet splátku ve výši 7 933 Kč. Úvěrová historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalobce dále uvedl, že ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány, žalobce přičítá rezervu 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum. Pokud žalovaná zatajila výdaje, nebo je uvedla v nižší výši, porušila § 6 zákona č. 89/2012 Sb., kde je uvedeno, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Dále ověřil občanský průkaz žalované, provedl výpis z NRKI a registru SOLUS, měl k dispozici potvrzení o příjmu žalované. K posouzení výdajů uvedl, že vychází z údajů uvedených žalovanou, nemá objektivní možnost si ověřit údaje sdělené žalovanou. Žalovaná byla povinna žalobci sdělit pravdivé a úplné údaje. Po zhodnocení uvedených dokumentů bylo na základě interního skóringu možno poskytnout požadovaný úvěr. 4. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 5. 9. 2019 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo]. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 24měsíčních splátkách po 7 933 Kč splatných nejpozději 22. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 166,87 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu syna žalované bylo zjištěno, že z jeho osobního účtu č. [bankovní účet] budou hrazeny splátky úvěru. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr žalované poskytnut dne 6. 9. 2019 ve výši 80 000 Kč převodem na bankovní účet jejího syna č. [bankovní účet]. 6. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil totožnost žalované dle jejího občanského průkazu. Z listiny nazvané„ Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaná žalobci sdělila, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 22 000 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3 410 Kč a 1 000 Kč na nájemné a inkaso. Celkem tedy výdaje uvedeno 4 410 Kč, dále je počítáno s rezervou ve výši 1 000 Kč, jako volné zdroje (příjmy – výdaje) je uvedeno 16 590 Kč. Žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele CityTaxi [obec], z.s., s manželem nebydlí ve společné domácnosti, jako vzdělání má maturitu, bydlení má státní/obecní. Na druhé straně listiny je uvedena poznámka„ Inkaso nedoloženo“, a dále že úvěr byl schválen. Žalobce si vyžádal od žalované potvrzení o příjmu, ze kterého plyne, že žalovaná měla za měsíc červenec 2019 čistou mzdu 23 800 Kč a za měsíce květen 2019 až červenec 2019 průměrnou čistou mzdu 22 635 Kč. Žalobce si dále vyžádal výpis z NRKI, z něhož plyne, že žalovaná získala 25 bodů, což znamená, že je nový klient a není v databázi NRKI/BRKI. Z výpisu z registru SOLUS pak vyplývá, že žalovaná nemá po splatnosti žádné splátky. Z lustrace žalované provedené Okresním soudem v Prostějově vyplývá, že žalovaná čelila od roku 2012 do současnosti celkem 14 exekucím, které byly vedeny vesměs ve prospěch oprávněných – nebankovních společností poskytujících spotřebitelské úvěry, resp. právních nástupců těchto společností ([právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení] [jméno] a [právnická osoba]). 7. Žalobce soudu předložil výpisy z účtu syna žalované č. [bankovní účet], ze kterého měl být úvěr splácen, za celý rok 2019, každý měsíc byl na uvedeném účtu vykázán záporný zůstatek. Není však zřejmé, kdy žalobce uvedené výpisy získal, protože soudu předložil bankovní výpisy za celý rok 2019, přičemž smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena v září 2019. 8. Výzvami ze dne 22. 11. 2019 a ze dne 23. 12. 2019 byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných splátek a byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne 26. 12. 2019 bylo žalované sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 101 562 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2023 žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 101 562 Kč s příslušenstvím. 9. Z Karty klienta k číslu smlouvy [číslo] vyplývá, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, na který žalobci neuhradila ničeho. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákon