31 C 196/2023-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 16 622,72 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 9. 8. 2019 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil právní předchůdce žalobce žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na účtu ve sjednané výši 30 000 Kč za dohodnutých podmínek. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby, kontokorent byl splatný na požádání. Žalovaný byl oprávněn splácet čerpané částky v termínech a částkách dle svého uvážení, 2. nejpozději do 8. 8. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a požádal o úhradu dlužné částky. Celkový dluh žalovaného tvoří dlužná jistina 16 622,72 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 622,72 Kč za období od 2. 11. 2021 do zaplacení. Dne 27. 7. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupil pohledávky plynoucí z označené smlouvy, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 8. 2022. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 5. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 6. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 3. 2. 2017 uzavřena Rámcová smlouva o finančních službách, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal vést pro žalovaného účet č. [bankovní účet] v českých korunách. Dne 9. 8. 2019 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil právní předchůdce žalobce žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na uvedeném účtu ve sjednané výši 40 000 Kč za dohodnutých podmínek, dodatkem k této smlouvě byl úvěrový rámec snížen na 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby, kontokorent byl splatný na požádání v souladu s čl. III smlouvy. Strany smlouvy se v jejím čl. III. dohodly, že žalovaný je oprávněn splácet čerpané částky v termínech a částkách dle svého uvážení, musí být však splacen v plné výši, včetně úroků a cen, nejpozději do 8. 8. 2020, nejpozději k tomuto datu měl žalovaný zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek banky. Čerpat mohl i opakovaně s tím, že úvěr musel být splacen do 1 roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši. Jak vyplývá z obratové historie, žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně a je zřejmé, že se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, dlužná jistina činila 16 622,72 Kč. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění uvedeného v čl. III. smlouvy a výzvou k zaplacení ze dne 3. 11. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, současně ho upozornil, že dlužná částka byla převedena ke dni 1. 11. 2021 na evidenční účet. Pohledávka se tak stala k tomuto dni splatnou dle ustanovení čl. III. smlouvy. 7. Předchůdce žalobce v pozici postupitele uzavřel dne 27. 7. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek se [právnická osoba], s.r.o., jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo s účinností ke dni 1. 8. 2022 k postoupení souboru pohledávek ze společnosti [právnická osoba], na [právnická osoba], s.r.o., a to včetně pohledávky, jejíž uhrazení na základě tohoto návrhu žalobce požaduje. Kompletní seznam postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty jsou pak přílohou smlouvy, která je nedílnou součástí smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2022. Od dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh žalobci ničeho neuhradil, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2022. 8. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla ve smyslu § 2395 o. z., uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky (resp. umožnil žalovanému přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku na účtu ve sjednané výši) a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce způsobem sjednaným ve smlouvě. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, žalovanému úvěr poskytl, ten však svých smluvních povinností nedostál a čerpaný úvěr řádně nehradil. Právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou a dalšími smluvními podmínkami dlužnou částku zesplatnil a vyzval žalovaného k její úhradě. Žalovaný přesto svůj dluh neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobce. Vedle nesplacené jistiny vznikl rovněž žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, stanovené dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne po zesplatnění. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 16 622,72 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.