31 C 223/2022-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 26. 8. 2022 se žalobce domáhal zaplacení žalované částky spolu příslušenstvím (úroků, zákonných úroků z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 3. 2018. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úroky ve výši 13,9 % p. a., poplatkem za pojištění ve výši 95 Kč měsíčně a dalšími poplatky právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 827 Kč. Žalovaný své povinnosti porušil, právní předchůdce žalobce proto dopisem ze dne 29. 11. 2021 prohlásil dluh ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatný. Pohledávka za žalovaným z označené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: 4. Právní žalobce uzavřel dne 2. 3. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úroky ve výši 13,9 % p. a., poplatkem za pojištění ve výši 95 Kč měsíčně a dalšími poplatky právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 827 Kč. V článku IV. Smlouvy si strany dohodly, že úvěr bude čerpán převodem částky 100 00 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 2. 3. 2018 právní předchůdce žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] žalovanému sdělil, že úvěr bude splácen prostřednictvím účtu č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že částka 100 000 Kč byla dne 2. 3. 2018 převedena na účet určený smlouvou (tj. [bankovní účet]) pod [variabilní symbol]. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 29. 11. 2021 prohlásil nesplacený zůstatek úvěru za okamžitě splatný. Dle celkového přehledu zaplacených splátek ze strany žalovaného činila k datu 25. 11. 2021 dlužná jistina 74 569,42 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 6. 1. 2022, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 10. 1. 2022. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2022. 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala právnímu předchůdci žalobce povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky-úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovanému pak povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a sjednanými poplatky splatit v pravidelných měsíčních splátkách určených smlouvou. Právní předchůdce žalobce svou povinnost splnil, když žalovanému sjednaný úvěr v souladu se smlouvou poskytl. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, úvěr nesplatil, zůstal žalovanému dlužen nesplacenou jistinu ve výši 74 569,42 Kč, výše dlužné jistiny byla v řízení prokázána přehledem zaplacených splátek ze strany žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku s úhradou dluhu dne 30. 11. 2021 poté, co právní předchůdce žalobce prohlásil nesplacený zůstatek úvěru za okamžitě splatný a žalovaný dluh neuhradil. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. 6. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Žalovaný se dostal do prodlení dne 30. 11. 2021, žalobce má proto dle citovaného § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nárok na úroky z úvěru pouze ve výši 8,5 % p. a. a nikoli v požadované výši 13,9 % p. a. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobci sesplatněnou jistinu, sjednané poplatky, úroky z úvěru dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a úroky z prodlení. Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, tj. jistinu, poplatky, úroky z úvěru a úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. (I. výrok). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Žaloba byla II. výrokem zamítnuta v rozsahu požadavku žalobce na úhradu úroků z úvěru ve výši nad limit určený § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (13,9 – 8,5). 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, jeho neúspěch tvořil pouze nepatrnou část, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 3 050 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 4 180 Kč (tarifní hodnota 76 234,42 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 822,40 Kč; celkem tedy 19 312,40 Kč (III. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.