31 C 95/2023-19 — Městský soud v Brně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 30 980 Kč s úroky z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované na jeho úkor odpovídající ujednanému nájemnému za užívání bytu ve vlastnictví žalobce, který označil v žalobě, za měsíce prosinec 2022, leden až březen 2023 ve výši 7 745 Kč za každý měsíc bez právního důvodu. U jednání dne 23. 10. 2023 vzal žalobu v rozsahu částky 149 Kč včetně příslušenství zpět, jelikož žalovaná dne 23. 12. 2022 uhradila tuto částku za prosinec 2022. Žalovaná uvedla, že žádala na úřadu o splátkový kalendář, ale byl jí zamítnut. Nemá nájemní smlouvu, proto nemůže žádat o příspěvek na bydlení, je v invalidním důchodu a chodí i do práce, nicméně peníze nestačí. Žije s dcerou, která je nezaměstnaná, proto musí živit ji i dvě vnučky. Spotřebuje tak všechen svůj příjem. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Žalobce je vlastníkem bytového domu [adresa], č. o. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], který je součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Dne 5. 9. 2019 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo užívání bytu žalobce sestávajícího ze čtyř pokojů a příslušenství v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], č. o. [anonymizováno] v [obec] [část obce] na ul. [ulice] na dobu neurčitou od 1. 10. 2019. Uvedenou smlouvou se žalovaná zavázala za užívání bytu platit žalobci nájemné a služby, jejichž výše je uvedena ve výpočtovém listě. Dále bylo ve smlouvě, v jejím článku III. bodu 2 ujednáno, že nájemce je povinen platit nájemné a zálohu na služby předem na každý měsíc, a to nejpozději do posledního dne příslušného měsíce, za který se nájemné a záloha na služby platí. Dle výpočtového listu platného od 1. 12. 2022 činilo smluvní nájemné 7 683 Kč a pronájem inventáře 62 Kč, záloha na služby 6 003 Kč, celkem se žalovaná zavázala žalobci platit za užívání bytu 13 748 Kč. Dne 28. 11. 2022 dal žalobce žalované výpověď z nájmu předmětného bytu pro nezaplacení nájemného za období části července 2022, dále srpna až října roku 2022, výpověď byla žalované doručena dne 2. 12. 2022. Dopisem ze dne 22. 3. 2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání výše označeného bytu bez právního důvodu, bez platné nájemní smlouvy, za měsíc prosinec 2022 až březen 2023 ve výši 7 745 Kč za každý měsíc, celkem 30 980 Kč do 7 dnů ode dne doručení dopisu. Výzva k úhradě byla žalované doručena dne 23. 3. 2023. S ohledem na skutečnost, že žalovaná uhradila dne 23. 12. 2022 částku 149 Kč za užívání předmětného bytu za prosinec 2022, žalobce proto vzal v této části žalobu včetně příslušenství zpět, soud proto řízení v uvedeném rozsahu za souhlasu žalované dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (I. výrok). Po právním zhodnocení provedených soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení prokázal, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl nájemní vztah v souladu s ust. § 2235 a násl. občanského zákoníku, na základě nájemní smlouvy z 5. 9. 2019 se žalovaná stala nájemcem výše označeného bytu. Nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 5. 9. 2019 zanikl výpovědí žalobce dne 28. 11. 2022, tato výpověď byla žalované doručena dne 2. 12. 2022, proto od 3. 12. 2022 žalovaná užívá byt bez právního důvodu. Žalovaná byt užívá bez právního důvodu dosud, užívala ho též v měsících prosinec 2022, leden až březen 2023, proto má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu v daných měsících, které vzniklo na straně žalované na úkor žalobce tím, že za užívání bytu nic nezaplatila. Žalobce má nárok na úhradu bezdůvodného obohacení odpovídající výší ujednaného nájemného z bytu dle § 2295 občanského zákoníku, žalobce v řízení prokázal, že ujednané nájemné v období od 1. 12. 2022 činilo 7 745 Kč měsíčně a stalo se splatné předem na každý měsíc, a to nejpozději do posledního dne příslušného měsíce, za který se nájemné a záloha na služby platí. Soud z tohoto důvodu shledal žalobu zcela důvodnou a vyhověl ji v celém rozsahu (II. výrok). S ohledem na skutečnost, že žalovaná se ocitla v prodlení s placením peněžitého dluhu vůči žalobci, má žalobce právo na zaplacení, vedle žalované jistiny, též příslušenství dle § 1970 občanského zákoníku, kdy jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se žalobce domáhá zaplacení zákonné výše úroků z prodlení a ode dne následujícího poté, co se nájemné stalo splatné, soud shledal návrh žalobce důvodným i v rozsahu požadovaného příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení procesně neúspěšný pouze v nepatrné části (zavinil procesně zastavení řízení v rozsahu 149 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 449 Kč (III. výrok). Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 549 Kč a 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.