32 C 19/2023-77 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 78 032,55 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se ve smlouvě o studiu, kterou účastníci uzavřeli dne 18. 9. 2019, žalovaný zavázal k úhradě školného, za akademický rok 2019 [číslo] ve výši 19 8000 Kč. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky studia [číslo] 2019 z 1. 8. 2019 (dále jen„ VOP“). Žalovaný si požádal o splátkový kalendář s tím, že v souladu s Všeobecnými podmínkami bylo školné zvýšeno o 15 % a splatné v 5 splátkách. Žalovaný navíc požádal o splátkový kalendář opožděně a zpozdil se též s platbami splátek. Dále si žalovaný prosloužil zkušební období. 2. Žalovanému byla vystavena faktura na školné za zimní semestr 2021 2022 na částku 21 005 Kč, avšak zaplatil pouze 10 000 Kč. Školné za letní semestr 2021 [číslo] bylo žalovanému opět rozděleno na splátky. Vzhledem k tomu, že byla sjednána ztráta výhody splátek, stala se splatnou celá částka. Žalovaný provedl toliko několik dílčích úhrad, a to ve výši 5 000 Kč, 5 6000 Kč, 12 451,02 Kč a 15 723,98 Kč. Žalobce se též domáhal poplatků dle sazebníku za upomínky k úhradě. 3. Účastníci si dále sjednali smluvní pokutu za prodlení se zaplacením faktur ve výši 0,3 % denně z dlužné částky. Žalobce podáním ze dne 16. 3. 2023 konkretizoval požadovanou smluvní pokutu na dobu do vydání rozhodnutí. Žalovaný do dnešního dne ani přes výzvu dlužné částky neuhradil. 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. 5. Příslušnost českých soudů je dána článkem 7 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když služba žalovanému, který je cizí státní příslušník, byla poskytnuta na území České republiky. Smlouva se řídí českým právem v souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, když poskytovatel služby má sídlo na území České republiky. 6. Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalobce je podnikatel tzv. dle formy, jak podporuje i výpis z obchodního rejstříku žalobce [příjmení] nebyla skutečnost, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o studiu ze dne 18. 9. 2019, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky studia č. 6/ 2019. 7. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne 18. 9. 2019 smlouva o studiu, ve které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout studium oboru“ Ekonomika a management podniku“ a žalovaný se zavázal uhradit školné. Dále se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku žalobce. Účastníci se dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,3 % denně z částky, se kterými je žalovaný v prodlení (smlouva o studiu + základní informace + VPS + sazebníky poplatků). 8. Žalovaný dne 22. 11. 2019 požádal o rozložení školného – splátkový kalendář a souhlasil s navýšením o 15 % v souladu s čl.II. 5 VPS (žádost o rozložení školného z roku 2019), stejné tak učinil dne 2. 1. 2022 (žádost o rozložení školného z roku 2022). Žalobce podáním ze dne 20. 8. 2020 vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 44 387,27 Kč, včetně smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně (výzva k úhradě + poštovní podací arch). Žalovaný byl upomínán též dne 16. 2. 2020 a 15. 3. 2022 (upomínky splátky školného). 9. Žalobce vystavil žalovanému na splátky školného fakturu [číslo] na částku 5 693 Kč splatnou dne 30. 4. 2020, fakturu [číslo] na částku 5 691 Kč splatnou dne 31. 5. 2020, fakturu [číslo] na částku 5 693 Kč splatnou dne 29. 2. 2020, fakturu [číslo] na částku 5 693 Kč splatnou dne 31. 3. 2020. Dále žalobce vystavil žalovanému fakturu za poplatek za pozdní žádost o splátkový kalendář [číslo] na částku 1 000 Kč splatnou dne 5. 3. 2020, fakturu [číslo] za prodloužení zkouškového období na částku 2 000 Kč splatnou dne 9. 4. 2020, fakturu [číslo] za zaslání druhé upomínky úhrady školného na částku 2 000 Kč splatnou dne 1. 5. 2020, fakturu [číslo] za zaslání druhé upomínky úhrady školného na částku 2 000 Kč splatnou dne 23. 3. 2022, fakturu [číslo] za opakovaný zápis předmětu na částku 2 000 Kč splatnou dne 4. 4. 2022. Žalobce vystavil žalovanému na splátky školného fakturu [číslo] na částku 4 831 Kč splatnou dne 30. 4. 2022, fakturu [číslo] na částku 4 831 Kč splatnou dne 31. 5. 2022, fakturu [číslo] na částku 4 831 Kč splatnou dne 31. 3. 2022. Dále pak žalobce vystavil za školné fakturu [číslo] na částku 21 005 Kč splatnou dne 7. 10. 2021. 10. Soud má za to, že smlouva o studiu uzavřená mezi žalobcem a žalovaným není smlouvou spotřebitelskou, byť je žalobce podnikatelem dle formy, akciovou společností. Předmětem smlouvy není klasické zboží či služba, nýbrž„ bohulibý účel“ totiž (vysokoškolské) vzdělání. Vysoká škola - byť soukromá - zabezpečuje přístup k vysokoškolskému vzdělávání a získání vysokoškolské kvalifikace v akreditovaných studijních oborech a specializacích, přičemž tak činí jako soukromá vysoká škola, jako nedílný článek nejvyššího stupně české vzdělávací soustavy. Prostřednictvím studia pak občané (ať již studiem na škole soukromé či veřejné) realizují své ústavně garantované právo na vzdělání dle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Vysoká škola může v průběhu studia požadovat různé poplatky dle § 58 vysokoškolského zákona. Výši, formu placení a splatnost určuje přitom statut vysoké školy. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu (§ 59 zákona o vysokých školách), což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium, a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Dle názoru soudu - pro určení povahy vztahu mezi účastníky - není kritérium zdroj financování vysoké školy určující, resp. takové kritérium zakládá neodůvodněnou nerovnost za situace, kdy jedna vysoká soukromá škola dotovaná např. ze dvou třetin z veřejných zdrojů a druhá vysoká soukromá škola financovaná jen ze školného studentů uzavřely by totožné smlouvy o studiu obsahující totožné ujednání o smluvní pokutě za porušení totožné povinnosti, pak by v prvém případě nešlo o spotřebitelský vztah a ve druhém ano, byť samotná podstata smlouvy - jejímž účelem je v základu poskytnutí vysokoškolského studia - zůstávala stejná. Kritérium stupně vzdělávací soustavy je dle názoru soudu obdobně problematické, tedy odvíjet spotřebitelskou povahu vztahu mezi školou a jejím žákem (jeho zákonnými zástupci) od toho, jde-li o základní, střední či vysokou školu. Dle názoru soudu lze jen obtížně objektivně stanovit vyšší či nižší důležitost toho kterého stupně vzdělání vůči jinému. Není zřejmé, proč by např. smlouva o studiu na střední soukromé škole hrazené plně ze školného měla být„ více“ spotřebitelská, než smlouva o studiu na vysoké soukromé škole hrazené plně ze školného. I pokud by však smlouva o studiu spotřebitelskou smlouvou byla, na povaze věci to v zásadě ničeho nemění. Smluvní pokuta, jak je v základu definovaná shora, je standardním právním institutem, uplatňujícím se v celém spektru soukromoprávních vztahů, tedy i ve vztazích spotřebitelských, byla ujednána sice ve VPS, na něž samotná smlouva odkazuje, žalovaný nicméně tyto VPS vlastnoručně podepsal, formálně tedy takové ujednání vyhovuje požadavku Ústavního soudu ČR formulovaného v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3512/11 z pohledu platnosti a závaznosti pro žalovaného. Smluvní pokuta v čl. III/7 VPS je pak specifikována co do výše i porušené povinnosti jednoznačně určitě a srozumitelně. Povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. je i pro spotřebitele objektivní, bez možnosti liberace, tj. bez ohledu na případné okolnosti vylučující protiprávnost či vis maior. Nepřiměřená výše smluvní pokuty není důvodem pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy či z jiného případného důvodu, jinak řečeno ujednání o smluvní pokutě může být neplatné či nicotné, avšak pouze z jiného důvodu, než je výše smluvní pokuty. Nepřiměřená výše smluvní pokuty může být případně důvodem pro použití moderačního práva soudu (§ 2051 zákona č. 89/2012 sb.), soud může smluvní pokutu takto snížit pouze k návrhu dlužníka, který ovšem žalovaný neučinil. Soud je dále toho názoru - měla-li by se smlouva o studiu posoudit jako smlouva spotřebitelská coby celek z pohledu § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., že ujednání o smluvní pokutě v čl. III/7 v návaznosti na další ujednání o smluvních pokutách čl. III/2 a III/10, jakož i v návaznosti na další práva a povinnosti stran nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného. Je třeba vyjít z toho, že podnikatel či silnější strana u