33 C 202/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 15 156 Kč s příslušenstvím, kterou vyfakturoval žalovanému jednak cenu za spotřebovanou elektřinu v období od 7. 8. 2020 do 15. 6. 2021 dodané na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] cenu za dodaný plyn v období od 18. 12. 2019 do 15. 6. 2021 na základě smlouvy o dodávkách plynu [číslo]. Dále žalobce po žalovaném uplatňuje náklady spojené s přerušením a znovuobnovením distribuce elektřiny ve výši 1 500 Kč na základě faktury [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 19. 1. 2023 žalobce doručil zdejšímu soudu omluvu z jednání nařízeného na den 23. 1. 2023 a současně návrh na opravu a rozšíření žaloby, kdy se domáhal rozšíření žaloby v rozsahu úhrady zákonných úroků z prodlení z částky 7 424 Kč od 21. 8. 2020 do zaplacení, kdy původně žaloval zákonné úroky z prodlení z této částky od 29. 8. 2020. V daném případě se nejedná o opravu žaloby, nýbrž o rozšíření žaloby. Dále rozšířil žalobu o úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 12 043 Kč od 20. 6. 2020 do 20. 8. 2020. Soud rozšíření žaloby nepřipustil s ohledem na nepřítomnost žalobce u jednání, kdy tomuto nemohlo být dáno v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučení o doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně splatnosti jednotlivých faktur, kdy k těmto tvrzením žalobce neoznačil žádný důkaz. Nebylo tak namístě odročovat jednání. 4. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu [číslo] ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které se zavázal žalobce dodávat žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec], plyn. Žalovaný se zavázal za dodaný plyn uhradit žalobci cenu dle ceníku žalobce. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí [číslo] ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, na základě které se žalobce zavázal žalovanému dodávat elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec], žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za dodanou elektřinu cenu dle ceníku žalobce. Z faktury [číslo] ze dne 5. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyfakturoval za spotřebovaný plyn v období od 18. 12. 2019 do 2. 6. 2020 nedoplatek ve výši 12 043 Kč. Z oznámení o zápočtu pohledávek ze dne 20. 8. 2020 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému zápočet přeplatku vyúčtovaného fakturou [číslo] ve výši 4 619 Kč na výše uvedenou fakturu. Nedoplatek na faktuře za dodaný plyn vyfakturované fakturou [číslo] tak činí částku 7 424 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyfakturoval cenu za dodaný plyn za období od 3. 6. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši 3 003 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 9. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyfakturoval cenu za spotřebovaný plyn v období od 2. 6. 2021 do 15. 6. 2021 ve výši 91 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 20. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za spotřebovanou elektřinu za období od 7. 8. 2020 do 15. 6. 2021 částku 3 138 Kč. 6. Z faktury [číslo] ze dne 4. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanému vyúčtoval částku 1 500 Kč jako přefakturaci nákladů spojených s přerušením a znovuobnovením distribuce elektřiny. K této listině žalobce v žalobě netvrdil žádné skutečnosti, na základě kterých mělo dojít k přefakturaci nákladů spojených s přerušením a znovuobnovení distribuce, kdy tyto náklady a na základě jaké právní skutečnosti žalobci měly vzniknout, rovněž tak netvrdil, na základě jakého titulu žalobci vznikl nárok na zaplacení tohoto poplatku. 7. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 21. 3. 2022 a dodejky na jméno žalovaného s datem převzetí dne 8. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 15 156 Kč. Z předmětného přípisu je patrno, že žalobce současně v příloze žalovanému zaslal výše uvedené faktury. 8. Po zhodnocení takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný co do částky 13 656 Kč a to z titulu neuhrazené faktury [číslo] kdy žalobce vyúčtoval žalovanému za spotřebovaný plyn částku 12 043 Kč, po provedení zápočtu na této faktuře zůstal nedoplatek ve výši 7 424 Kč, dále z titulu nezaplacené faktury [číslo] ve výši 3 003 Kč, faktury [číslo] ve výši 91 Kč, kterými žalobce vyúčtoval žalovanému cenu za spotřebovaný plyn v období od 18. 12. 2019 do 15. 6. 2021, dále faktury [číslo] kterou žalobce žalovanému vyfakturoval nedoplatek za spotřebovanou elektřinu ve výši 3 138 Kč za období od 7. 8. 2020 do 15. 6. 2021. Pokud se žalobce současně domáhal zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne splatnosti jednotlivých faktur, žalobce netvrdil ani neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal, zda a kdy se předmětné faktury dostaly do sféry dispozice žalovaného. Soud proto přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení až od data, kdy žalovaný byl vyzván přípisem ze dne 21. 3. 2022 k úhradě výše uvedených faktur, které mu byly současně s tímto přípisem doručeny. Tuto výzvu žalovaný převzal proti podpisu dne 8. 4. 2022, byl tak povinen následující den plnit. Pokud tak neučinil, dnem 10. 4. 2022 se žalovaný dostal se svým plněním do prodlení, soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení až od tohoto dne. Závazkový vztah mezi účastníky soud hodnotil dle zákona č. 458/2000 Sb. a to § 50 a § 72 odst. 2. Žalobce své povinnosti vyplývající z výše uvedených smluv splnil, když žalovanému dodal plyn a elektřinu do sjednaného odběrného místa ve výše uvedených obdobích. Žalovaný své povinnosti vyplývající z uzavřených smluv porušil, když vyfakturované ceny za spotřebovaný plyn a spotřebovanou elektřinu neuhradil. Nárok na úhradu úroků z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy žalovaný se se svým plněním dostal do prodlení. Výše úroku z prodlení je pak stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Stran uplatnění nároku ve výši 1 500 Kč z titulu přefakturace nákladů spojených s přerušením a znovuobnovením distribuce elektřiny, soud žalobu z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, zamítl. Žalobce ve skutkových tvrzeních neuvedl, jak soud vyložil výše, na základě jakého titulu tyto náklady uplatňuje, z čeho dovozuje výši těchto nákladů, a kdy vůbec k vynaložení těchto nákladů spojených s přerušením a znovuobnovením distribuce elektřiny, došlo. 10. Každý z účastníků má dle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. povinnost tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, dle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Tyto důkazy jsou účastníci povinni doložit ve formě, kterou svá tvrzení prokážou. Skutková tvrzení uvedená v žalobě stran uplatnění částky 1 500 Kč za přefakturaci nákladů spojených s přerušením a znovuobnovením distribuce elektřiny jsou kusá, žalobce rovněž k těmto kusým tvrzením mimo faktury nepředložil, neoznačil žádné důkazy, kterými by prokázal, zda a kdy došlo k vynaložení těchto nákladů, a z čeho dovozuje tuto výši. V části, kdy se žalobce domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne splatnosti uvedené v jednotlivých fakturách, žalobce neunesl důkazní břemeno, zda a kdy se předmětné faktury dostaly do sféry dispozice žalovaného, a že žalovaný právě tímto datem se dostal do prodlení. Žalobce se k jednání nedostavil, z jednání se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, nemohlo mu tak být dáno poučení v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť tato poučení se poskytují účastníkům, kteří se k jednání dostaví. Žalobce tím, že se nedostavil k jednání soudu, rezignoval na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít výlučně k tíži žalobce. Navíc je třeba připomenout, že řízení bylo skončením prvního jednání koncentrováno dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. a z toho důvodu nebylo namístě jednání odročovat, neboť žalobce by v případě odročení jednání už poté nemohl uvádět další rozhodné skutečnosti ani označovat další důkazy k jejich prokázání (s nepatrnými výjimkami uvedenými § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Na základě těchto skutečností, soud žalobu částečně zamítl tak, jak ve výroku II. uvedeno. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl ve věci úspěšný do výše 90,1 %, po odečtení neúspěchu ve výši 9,9 %, mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 80,2 % Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH ve výši 21 %, tj. úhrnem 2 252 Kč. Z toho 80,2