34 C 115/2022-89 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 28. 2. 2020, doplněnou o podání ze dne 22. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 329,35 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku možnost čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 % z čerpaných a vyúčtovaných částek, současně se žalovaný zavázal nepřekročit sjednaný limit úvěru. Žalovaný smluvní povinnost neplnil řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto ke dni 1. 12. 2018 smlouvu s žalovaným ukončil a vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky ve výši 16 095,34 Kč. S účinností ke dni 21. 10. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 126 Kč, poplatků ve výši 5 203,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 365,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 805,98 Kč, úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 10 126 Kč od 2. 12. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 329,35 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Dne 18. 5. 2016 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byla žalovanému vydána kreditní karty. Žalovanému byl současné poskytnut úvěr s možností čerpání do limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit čerpané finanční prostředky a služby spojené s vedením úvěrového účtu pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 % z čerpaných a vyúčtovaných částek spolu s úrokem ve výši 22,99 % ročně. 5. Dle výpisu z účtu ke kreditní kartě čerpal žalovaný v období od 17. 5. 2016 do 30. 11. 2018 finanční prostředky, které hradil nepravidelně a v různé výši. K 30. 11. 2018 byl žalobce v prodlení s úhradou částky 10 126 Kč, právní předchůdce žalobce proto dopisem ze dne 1. 12. 2018 úvěr v celé výši zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný sdělil, že je ženatý, zaměstnaný, jeho příjem činí 29 115 Kč, čistý příjem domácnosti poté činí 40 000 Kč a zdroj příjmů domácnosti je jeden. Žalovaný dále uvedl, že hradí interní splátky ve výši 8 219,76 Kč a externí splátky ve výši 12 089 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti se dále podává, že právní předchůdce žalobce vcházel z údajů poskytnutých žalovaným, informace byly kontrolovány v dostupných interních a externích systémech a databázích. Při výpočtu disponibilní částky (příjmy mínus výdaje) bylo počítáno s částkou životního minima. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019 soud zjistil, že s účinností ke dni 21. 10. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno dne 24. 10. 2019. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobce na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 11. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 12. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba], a žalovaným, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 17. Z předložené úvěrové smlouvy, jakož i z dalších listin, nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce jakkoli konkrétně zabýval schopností žalovaného řádně splácet předmětný úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že právní předchůdce vycházel z výše příjmů a výdajů deklarovaných žalovaným, které podléhaly ověření v interních a externích databázích. Ze sdělení žalobce však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobce konkrétně, natož pak dostatečně, zkoumány a ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů nebo příjmů domácnosti. Příjem žalovaného měl činit 29 115 Kč, celkové příjmy domácnosti pak činily 40 000 Kč, ačkoliv zdroj příjmu domácnosti byl pouze jeden. Právní předchůdce žalobce vůbec nezkoumal, co je zdrojem dalšího příjmu domácnosti. Jistě bylo v jeho možnostech ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto dalších příjmů domácnosti, resp. skutečnost, zda domácnost žalovaného tento příjem skutečně má. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr i přesto, že žalovaný měl další dluhy ve výši 8 219,76 Kč a 12 089 Kč. Ohledně výdajů žalované pak nebylo zjišťováno ničeho. 18. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně, aniž by se alespoň pokusil ověřit příjmy a výdaje žalovaného, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 19. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III