36 C 19/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 8. 2020 po žalovaném zaplacení částky 16.145,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.187,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.328,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10.302,83 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši 7,75 % a úroku ve výši 21 % ročně z částky 10.302,83 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 4. 2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel). Dále se domáhala zaplacení částky 13 294,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.718,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6.857,82 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8.483,66 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně a úroku 21 % ročně z částky 8.483,66 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 24. 11. 2010 s týmž věřitelem. Dále se domáhala zaplacení částky 5.530,18 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.987,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5.530,18 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně, jako nároků ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2011 s týmž věřitelem. Následně došlo k postoupení pohledávek z uvedených smluv na žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. K jednotlivým nárokům: 5. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovaným po posouzení schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, kdy poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, tyto však jsou soudu nepředložila. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že pracuje jako taxikář s příjmem ve výši 25.000 Kč měsíčně, výdaje žalovaného činí 6.200 Kč, kdy tyto se skládají z nájmu ve výši 3.000 Kč, náklady za telefon ve výši 1.200 Kč a výdajů na domácnost ve výši 2.000 Kč. Při uzavření smlouvy žalovaný předložil daňové přiznání za rok 2010, nájemní smlouvu, daňové přiznání a doklad SIPO. Následně byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně částky 15.048 Kč, která se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.420 Kč, úroku ve výši 2.298 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.330 Kč, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 551 Kč (poslední splátka ve výši 539 Kč). Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil celkem částku 16.902,15 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, žalovaný nevrátil ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. 6. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovaným po posouzení schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, kdy poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, tyto však jsou soudu nepředložila. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že pracuje jako taxikář s příjmem ve výši 20.000 Kč měsíčně, výdaje žalovaného činí 6.150 Kč, kdy tyto se skládají z nájmu ve výši 3.500 Kč, náklady za telefon ve výši 650 Kč a výdajů na domácnost ve výši 2.000 Kč. Při uzavření smlouvy žalovaný předložil daňové přiznání za rok 2010, nájemní smlouvu, daňové přiznání a doklad SIPO. Následně byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně souhrnného poplatku ve výši 14.212 Kč, a to v 59 týdenních (sedmidenních) splátkách po 527 Kč (poslední splátka ve výši 119 Kč). Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil celkem částku 25.681,82 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, žalovaný nevrátil ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. 7. Ve věci smlouvy [číslo] tvrdila, že tuto uzavřel původní věřitel s žalovaným po posouzení schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, kdy poskytnuté informace žalovaným byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané,,ověření dokumenty”, tyto však jsou soudu nepředložila. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že pracuje jako taxikář s příjmem ve výši 20.000 Kč měsíčně, výdaje žalovaného činí 6.500 Kč, kdy tyto se skládají z nájmu ve výši 3.000 Kč, náklady za telefon ve výši 1.000 Kč a výdajů na domácnost ve výši 2.500 Kč. Při uzavření smlouvy žalovaný předložil daňové přiznání za rok 2010, nájemní smlouvu, daňové přiznání a doklad SIPO. Následně byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč, které se zavázal vrátit původnímu věřiteli včetně částky 15.048 Kč, která se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.420 Kč, úroku ve výši 2.298 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.330 Kč, a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 551 Kč (poslední splátka ve výši 539 Kč). Žalovaný původnímu věřiteli zaplatil celkem částku 19.753,03 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, žalovaný nevrátil ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 vyplývá, že pohledávky za žalovanou vzniklé ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] [číslo] původní věřitel postoupil na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dopisem ze dne 17.6.2016 byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 34.971 Kč s příslušenstvím jako nároků ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] [číslo]. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení žalovanému odesláno dne 1. 7. 2016. 10. Soud v projednávané věci podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval zákon č.40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“). 11. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle § 488 o. z. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. 13. Podle § 489 o. z. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. 14. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 15. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouvy o půjčce byly mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřeny před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (přesněji před účinností novely [číslo] Sb. zakotvující povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet). V době uzavření předmětných smluv o půjčkách sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivém