37 C 73/2023-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 24. 3. 2023 se žalobce domáhal určení neoprávněnosti předmětné výpovědi, neboť tato je neurčitá, když byt v ní je označen pouze číslem a chybí jeho bližší specifikace, nájemce v ní nebyl poučen o právu podat proti ní námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti, a není v ní uveden zákonný důvod výpovědi, když rekonstrukce domu takovým důvodem není. 2. Žalovaná se s návrhem žalobce neztotožnila, neboť byt byl ve výpovědi označen stejně jako v nájemní smlouvě a mezi stranami ohledně totožnosti předmětného bytu nebyly nikdy nejasnosti. Je pravdou, že žalobce ve výpovědi nebyl poučen o právu podat proti ní námitky nebo navrhnout přezkum její oprávněnosti, nicméně žalobce tohoto práva využil, a tak na něm chybějícím poučením nebyl zkrácen. Ve výpovědi je uveden její důvod, a to rekonstrukce domu, který je v havarijním stavu a žalovaná tak nemohla zajistit žalobci nerušené užívání předmětu nájmu. Z důvodu ochrany života, zdraví a majetku je třeba dům, ve kterém se byt nachází, vyklidit. Při rekonstrukci nebude zasahováno do nosných konstrukcí domu, bude ale třeba vyměnit stupačky, plynové vedení a rozvody energetických sítí, vyměnit okna apod. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dohodou ze dne 15. 6. 1989 byl žalobci jako nájemci [anonymizována čtyři slova] [obec] [anonymizováno] pronajat předmětný byt jako byt služební, jak je zřejmé z této dohody. Dne 1. 7. 1992, poté, co předmětný dům přešel do soukromého vlastnictví se žalobce s novými vlastníky domu dohodl, že tento vztah bude trvat nadále jako nájem bytu nikoliv už služebního, a to po dobu neurčitou, jak se podává z této dohody. Od 1. 1. 2022 se pronajímatelem předmětného domu stala žalovaná, jak se podává z oznámení ze dne 22. 12. 2021. Výpovědí ze dne 20. 2. 2023 žalovaná žalobci předmětný nájem bytu„ [číslo] v domě [adresa žalobce] vypověděla z důvodu plánované rekonstrukce tohoto domu v roce 2023, jak je z této výpovědi zřejmé. Práce prováděné při rekonstrukci jsou zřejmé z čestného prohlášení žalované ze dne 12. 6. 2023. Přípisem ze dne 10. 3. 2023 žalobce vyjádřil nesouhlas s platností a oprávněností předmětné výpovědi z důvodu chybějícího poučení a neoprávněnosti důvodu výpovědi, jak se podává z přípisu jeho zástupce z toho dne. Tento přípis byl doručen žalované dne 10. 3. 2023, jak se podává z jeho doručenky. Tyto námitky žalovaná akceptovala přípisem ze dne 30. 3. 2023, jak je z něho zřejmé, a dala žalobci novou výpověď z předmětného nájmu, jak je z ní ve spojení s kopií obálky podané dne 5. 4. 2023 zřejmé. Z [list vlastnictví] týkajícího se předmětného domu se podává, že vlastníkem tohoto domu je žalovaná. 4. Dle ustanovení § 2288 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Dle ustanovení § 2286 odst. 2 OZ vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná. Dle ustanovení § 2290 OZ má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. Z předmětné výpovědi je zřejmé, že daný byt je v ní naprosto dostatečně určitě označen, když je v ní uvedeno jeho číslo a adresa domu, ve kterém se nachází, a objektivně jej tedy nelze zaměnit s bytem jiným, tímto číslem byl ostatně předmětný byt označen též ve smlouvě ze dne 1. 7. 1992 a mezi účastníky nebylo ohledně totožnosti bytu nikdy sporu. Z výpovědi je zřejmé, že v ní žalovaná žalobce v rozporu s citovaným ustanovením § 2286 odst. 2 OZ nepoučila o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, z tohoto důvodu tedy předmětnou výpověď nelze považovat za platnou, tedy za oprávněnou (v širším slova smyslu). Skutečnost, zda nájemce i bez tohoto poučení následně předmětnou žalobu podá čili nic nehraje roli (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4249/2016). Výklad žalované, že přes chybějící poučení žalobce předmětnou žalobu podal, a nebyl tak zkrácen na svých právech by ve svých absurdních důsledcích znamenal, že nepoučený nájemce by se neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu z tohoto důvodu nemohl úspěšně nikdy dovolat, když každé takové řízení by bylo iniciováno právě žalobou, o které v rozporu se zákonem nebyl pronajímatelem poučen. Důvod výpovědi – rekonstrukce domu, ve kterém se byt nachází, která po delší dobu bude bránit užívání bytu, nelze podřazovat pod výpovědní důvod zákonem uváděný v ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) OZ, když danou situaci upravuje ustanovení § 2259 an. OZ, která dávají nájemci práva, jaká by v případě skončení nájemního vztahu výpovědí neměl – např. právo na náhradu účelných nákladů vyklizení bytu, právo nesouhlasit s vyklizením bytu a zejména po provedení úprav pokračovat v užívání bytu za dohodnutých podmínek. Tato zákonná ustanovení nelze obcházet podřazením rekonstrukce domu, ve kterém se byt nachází, pod ustanovení § 2288 odst. 1 písm. d) OZ, a nájemce tak na uvedených právech krátit. Soud tak žalobě, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, když výpověď je datována 20. 2. 2023 a žaloba byla podána dne 24. 3. 2023, jako důvodné vyhověl. 5. Procesně plně úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 6 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 27. 7. 2023 a účast při jednání dne 12. 9. 2023) stanovenou podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“) ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1 této vyhlášky, paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 1 512 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit činí 10 712 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce. Námitky proti předmětné výpovědi byly žalobcem žalované podány dne 10. 3. 2023, tedy před zahájením řízení, a tento úkon právní služby tedy nevznikl v rámci předmětného řízení, procesní předpisy ho na rozdíl od tzv. předžalobní výzvy s náhradou nákladů řízení nikterak nespojují. Návrh na spojení věcí nebyl podán v projednávané věci, ale ve věci sp. zn. 17 C 75/2023, jak je z něho zřejmé (proto o něm soud v tomto řízení ani nerozhodoval), a ani za tento úkon tak soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.