39 C 225/2022-61 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 30. 5. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu úhrady pohledávky vzniklé ze smlouvy (po dobu trvání členství v programu) o užívání přístroje, který byl žalovanému poskytnut [právnická osoba] a.s. Žalovaný. měl hradit měsíční poplatky a měl rovněž podle článku 7 podmínek programu povinnost k datu ukončení smlouvy vrátit převzatý přístroj v hodnotě 19 779 Kč, kdy vzhledem k délce užívání přístroje byla tato částka ponížena a z titulu nevrácení požaduje žalobce po žalovaném částku 11 483 Kč. Žalovaný dále požadoval přiznat částku 300 Kč z titulu nákladů na vymáhání. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl tento dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez jednání. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání), tyto písemnosti měl žalovaný doručeny fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka vrácena soudu zpět s tím, že žalovaný nemá poštovní schránku, a obsílku si nevyzvedl v úložní době. Soud proto vydal sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu 19. 1. 2023. Žalovaný nijak nereagoval, obsílku si nevyzvedl, nevyjádřil se ani k žalobě ani k aplikaci § 115a o.s.ř., soud měl proto za to, že žalovaný takto dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud provedl v této věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak fotokopií doporučeně odeslané zásilky na č. l. 16, podmínkami programu [anonymizována dvě slova] každý rok od 7. 6. 2016, předávacím protokolem přístroje z 30. 5. 2016, potvrzením o zaplacení úplaty z 30. 7. 2020, fakturou [číslo] se splatností 1. 7. 2018, oznámením o postoupení pohledávky s předžalobní výzvou 18. 8. 2020, oznámením o postoupení z 18. 8. 2020, poštovním podacím archem, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek z 22. 7. 2020. Po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném. souhrnu vzal soud za prokázáno, že z označení původního vlastníka pohledávky [webová adresa] a.s.) je zřejmé, že se jedná o obchodní korporaci, která je soudu známa z jeho jiné úřední a rozhodovací činnosti. Žalovaný dne 30. 5. 2016 uzavřel s [právnická osoba] a.s. smlouvu, když předmětem smlouvy byla možnost, aby žalovaný v rámci členství v programu [anonymizována dvě slova] každý rok obdržel mobilní telefon [značka automobilu], když žalovaný měl z titulu členství řádně a včas hradit měsíční poplatky za členství v klubu. Podle článku 7 podmínek k tomuto programu měl žalovaný poskytnutý mobilní telefon [anonymizováno] vrátit v den ukončení smlouvy, s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Doba, na kterou smlouva byla uzavřena, již skončila, žalovaný telefon nevrátil, a proto vznikl nárok dle článku 7.4 podmínek programu na vrácení, resp. uhrazení hodnoty převzatého přístroje, přičemž hodnota převzatého přístroje byla ponížena za dobu užívání a činí částku 11 483 Kč (podmínky programu [anonymizována dvě slova] od 7. 6. 2016, předávací protokol z 30. 5. 2016, faktura [číslo] se splatností 1. 7. 2018). Žalobce rovněž požadoval dle podmínek programu i úhradu nákladů na vymáhání v celkové výši 300 Kč (převzetí dokumentace, import dat, správa dat, školení a náslechy, ceník služeb žalobce). Celkem činí pohledávka za žalovaným žalobcem požadovanou částku, když takto vzniklá pohledávka byla postoupena na současného žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávky z 9. 7. 2020, potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení s předžalobní výzvou 18. 8. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze strany [webová adresa] z téhož data). Co se týče právní kvalifikace této věci, lze konstatovat, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření závazkového vztahu dle § 1721 a násl. OZ, když žalovanému z titulu smluvních ujednání mezi účastníky vznikla povinnost vrátit převzaté zařízení, a to mobilní telefon [značka automobilu] při ukončení smlouvy dle článku 7 podmínek předmětného programu. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil, když s ohledem na smluvní ujednání účastníků dle § 1724 OZ, s přihlédnutím k § 1746 a násl. OZ má žalovaný povinnost analogicky v rámci nájmu movité věci pronajatou věc vrátit, a to dle § 2201 OZ, s přihlédnutím k nesplnění povinnost mobilní telefon vrátit. Cena mobilního telefonu byla žalovanému řádně vyúčtována, žalobce má dle ceníku nárok na příslušné poplatky. Takto vzniklá pohledávka byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. OZ postoupena na žalobce, který je tak aktivně legitimován pro vymáhání nároku po žalovaném za nevrácený telefon. Sám žalovaný ničeho právně ani skutkově významného neuvedl, soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí také vyhověl. Žalovaný je v prodlení dle § 1968 a násl. OZ, požadovaná výše úroků je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku, když se jedná o soudní poplatek 800 Kč, odměnu za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a upomínka žalovanému) při sazbě 300 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhl. 177/1996 Sb.). Každý úkon byl navýšen o hotové výdaje 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Takto vypočtená odměna za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč byla navýšena soudem o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně.