39 C 242/2022-46 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 2.11.2022 domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 15 669,22 Kč a to z titulu dvou smluv o úvěru, které žalovaný uzavřel dne 10.6.2019 a 21.3.2019 s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) když na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr 13 000 Kč, který žalovaný nesplácel a 8 000 Kč, který byl žalovaným hrazen pouze částečně. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k rozhodnutí bez jednání (§ 115a o.s.ř.), tyto písemnosti měl žalovaný doručeny fikcí, když po marném uplynutí úložní lhůty byla obsílka s těmito písemnostmi dne 27.1.2023 žalovanému vložena do užívané poštovní schránky na adrese jeho bydliště. Žalovaný zůstal v této věci nečinný, nevyjádřil se ani k žalobě, ani k postupu soudu dle § 115a o.s..ř., soud měl tedy zato, že žalovaný takto dal najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. V rámci projednávání této věci soud provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak kartou zákazníka – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 20.3.2019 a 7.6.2019, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20.3.2019, smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] z 10.6.2019, oznámením o postoupení pohledávky z 3.2.2022, poštovním podacím lístkem ze 4.2.2022 a 6.5.2022, seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 7.6.2018, předžalobní výzvou žalovanému ze dne 6.5.2022. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Žalovaný v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr vyplnil dne 20.3.2019 u poskytovatele úvěru (úvěrujícího) kartu zákazníka, kde kromě obecných generálií žalovaný v rámci žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že pracuje v ČR v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou u firmy [právnická osoba] jako kuchař s příjmem 14 900 Kč. Výdaje na bydlení z titulu nájmu byly stanoveny částkou 6 000 Kč, osobní výdaje 4 700 Kč, když žalovaný měl použitelný příjem 4 200 Kč. V případě karty zákazníka žádosti o spotřebitelský úvěr ze 7.6.2019 bylo uvedeno, že žalovaný pracuje jako kuchař v hlavním pracovním poměru bez uvedení doby trvání, a to u firmy [právnická osoba] se sídlem [obec]. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno dílem osobně a dílem telefonicky, bez toho, aniž by z karty zákazníka vyplynulo, jakým způsobem si žalobce, resp. poskytovatel úvěru ověřoval a zjišťoval osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. V případě karty zákazníka ze dne 7.6.2019 bylo uvedeno, že žalovaného příjem je 10 000 Kč s dalšími příjmy 6 000 Kč bez bližší specifikace o jaké další příjmy a z jakého důvodu se jedná. Výdaje na bydlení a osobní výdaje byly stanoveny částkou 10 700 Kč s použitelným příjmem 3 900 Kč. Z karty zákazníka není zřejmé, že by si poskytovatel úvěru dále vyžadoval další nutné a důležité údaje pro případné ověření úvěryschopnosti žalovaného, tedy jeho schopnosti úvěr splácet (karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr ze den 7.6.2019 a 20.3.2019). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 20.3.2019 vzal soud za prokázáno, že žalovanému byl poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr 8 000 Kč, který měl žalovaný hradit s úrokem 1 320 Kč, administrativním poplatkem 1 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč po dobu 45 týdnů ve splátkách 296 Kč měsíčně. Z toho vyplývá, že žalovaný měl z titulu úvěru ve výši 8 000 Kč uhradit za 45 týdnů ve splátkách celkem 13 320 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 10.6.2019 je prokázáno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěru 13 000 Kč. Žalovaný měl na jistině úvěru hradit kromě výše uvedené částky i úrok 2 600 Kč, administrativní poplatek 2 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, když tento poskytnutý úvěr měl hradit v týdenních splátkách 390 Kč po dobu 60 týdnů, z čehož vyplývá, že žalovaný měl na tomto úvěru zaplatit 23 400 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 20.3.2019 a 10.6.2019). V případě úvěru na částku 13 000 Kč vyplynulo ze skutkových tvrzení žalobce, že žalovaný své povinnosti nedostál a na tomto poskytnutém úvěru nehradil ničeho, resp. hradil pouze částku 6 870 Kč, když nadále žalovaný dluží na jistině 13 000 Kč. V případě úvěru 8 000 Kč žalovaný na tomto úvěru hradil pouze částečně a z titulu dluhu na jistině tak dlužní 2 669,22 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném z titulu nezaplacených jistin na úvěru i kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný zákonný úrok a dohodnutý úrok 24,81% ročně a 25,5% ročně z nesplacené jistiny úvěru. Jakým způsobem došlo k vypočtení dluhu na úvěru a k výpočtu celkové požadované částky ve výši žalobní jistiny nebylo doloženo. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na současného žalobce, a to dle smlouvy ze dne 7.1.2022, když žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn 3.2.2022 (oznámení o postoupení pohledávky z 3.2.2022, poštovní podací lístek ze 4.2.2022, seznam postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022). Co se žalobce týče jeho existence, je soudu známa z jiné úřední a rozhodovací činnosti, přičemž ohledně existence žalobce jako obchodní korporace byl doložen i výpis z obchodního rejstříku [anonymizováno] [obec] ze dne 7.6.2018, kdy z tohoto vyplývá, že žalobce je zapsán v tomto obchodním rejstříku jako obchodní korporace a podniká mimo jiné i v poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze dne 7.6.2018). Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, neuvedl k této věci ničeho právně ani skutkově podstatného či významného. Co se týče právního posouzení věci, soud podle § 3028 odst. 1 o.z. posoudil tuto věc dle právní úpravy platné a účinné v době uzavření úvěrových smluv. Žalovaný požádal u právního předchůdce žalobce o uzavření smlouvy o úvěru, když ve smyslu § 1721 o.z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo plněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 o.z. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak ve lhůtě jednoho měsíce od data, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy (významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru), posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale pokud je to nezbytné i z databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Úvěr je poskytnut tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele způsobem plnění dosavadních dluhů. Hodnota majetku je zohledňována tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že tento poskytnutý úvěr má být částečně či zcela splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele a z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlíží i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil, když bezdůvodné obohacení je mimo jiné plnění z neplatného právního úkonu. V rámci projednávání této věci se soud nejprve z úřední povinnosti (SDEUC -679/18- Finance) zabýval tím, zda žalobce, resp. poskytovatel úvěru jako věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil svou povinnost posoudit úvěryschopnost žalovaného jako úvěrovaného, když úvěrová smlouva byla s dlužníkem uzavřena coby se spotřebitelem (§ 419 o.z.). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkouma