41 C 171/2022-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 360 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu v minulosti žalovanému poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, a to podle smlouvy o půjčce ([číslo]), který poskytla žalovanému společnost [právnická osoba], [IČO]. Ta následně (ze smluvního vztahu zcela nesplacenou pohledávku za žalovaným) postoupila do majetku [právnická osoba] S.á.r.l., která další postupní smlouvou pohledávku za žalovaným postoupila do majetku současného žalobce. Žalobce zdůraznil, že nárok má svůj původ v půjčce ve výši 20 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný žalobci zaplatit v 53týdenních splátkách, a to i s úhradou sjednaného poplatku ve výši 13 920 Kč. Poplatek zde představuje fakticky úroky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Zjevné je, že žalovaný věřiteli v průběhu smluvního vztahu uhradil jen částku 20 560 Kč. Ta byla předně použita na úhradu sjednaného poplatku ve výši 13 920 Kč. Na úhradu jistiny dluhu byla použita částka 6 640 Kč. Zjevné tak je, že částka 13 660 Kč zůstala stále neuhrazená. Proto nezbylo než nárok uplatnit u soudu. 2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 10. 2. 2023 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil. 3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným je zjevné, že žalovanému byla dne 4. 6. 2007 poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, kterou se zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, včetně sjednaného poplatku ve výši 13 920 Kč. Ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce se podává (článek 5.), že jakékoliv splátky se započítávají na sjednané poplatky a až následně na jistinu dluhu. 4. Z postupních smluv je zjevné, že pohledávka za žalovaným (uplatněná v tomto řízení) měla být postoupená do majetku [právnická osoba] S.á.r.l. a následně do majetku současného žalobce, a to na základě další postupní smlouvy do spisu založené. Zjevné je, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno na adresu, podle záhlaví rozsudku. Z výzvy k úhradě dluhu se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradu dlužné částky před podáním žaloby. 5. Ohledně právního hodnocení soud uvádí, že žalobce je subjektem existujícím, zapsaným v obchodním registru [anonymizována dvě slova]. Podle do spisu založených obou smluv o postoupení pohledávky se pohledávka za žalovaným (uplatněná v tomto řízení) dostala do majetku žalobce. Uzavřenou smlouvu o půjčce podle ustanovení § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „občanský zákoníku“) soud hodnotí jako platnou a strany zavazující. Na jejím základě byla žalovanému předána hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou dílem také průběžně splácel. V nesplacené výši 13 360 Kč byla pohledávka za žalovaným platně postoupená do majetku žalobce, který je osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku u soudu. Jelikož se žalovaný v této věci nebránil a zůstal procesně pasivní a žalobce předložil listinné důkazy, které dostatečně svědčící nejen o vzniku povinnosti žalovaného, ale též o důvodnosti uplatněného nároku, mohl soud o povinnosti žalovaného rozhodnout autoritativně tímto rozsudkem (výrok I.). Pro úplnost soud dodává, že v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by byl dluh uhrazený, anebo že by se žalovaný zbavil své povinnosti jiným způsobem. 6. Co se týká úroku z prodlení, tak i ten žalobci po právu náleží, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 517 shora uvedeného občanského zákoníku dostal. Byť jej žalobce v souladu s platnou právní úpravou požadoval až od 2. 7. 2015, tak při využití nařízení vlády č. 142/1994 Sb. jeho výše žalovaného (jako spotřebitele) nijak nepoškozuje. Soud proto bez dalšího žalobci přiznal i úroky z prodlení, neboť platné právní úpravě odpovídají. 7. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (přiznaný dle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3 x 300 Kč (podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), náleží 3x režijní paušál po 100 Kč (podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč Celkem tedy 2 452 Kč.