42 C 166/2023-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobce domáhal vyklizení žalovaných z bytu [číslo] který se nachází v bytovém domě na ulici [adresa], v [obec]. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum] byl byt užíván žalovanými. Z důvodu nehrazení nájemného byla žalovaným dne [datum] daná výpověď z nájmu bytu s tříměsíční výpovědní dobou, která započala běžet dne [datum] a poslední den výpovědní doby nastal dne [datum]. Žalovaní však i přes následné výzvy žalobce předmětnou bytovou jednotku po skončení nájemního vztahu nevyklidili a nepředali tento byt žalobci. 2. Žalovaní se na výzvu soudu nevyjádřili. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaní se na výzvu soudu nevyjádřili, žalobce vyjádřil souhlas s postupem samostatným podáním ze dne [datum]) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem bytu [číslo] který se nachází v bytovém domě na ulici [adresa], v [obec], což vyplývá z evidence katastru nemovitostí pro k. ú. [část obce], [územní celek], [příjmení] [okres], [list vlastnictví]. Z nájemní smlouvy o nájmu startovacího bytu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovanými coby společnými nájemci smlouvu o nájmu bytu [číslo] nacházejícím se na adrese [adresa], v [obec]. Jak soud zjistil s čl. I předmětné smlouvy, smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 3 let, s účinností do [datum]. Žalovaní byli povinni hradit předepsané nájemné a služby za užívání bytu. Z výpovědi ze dne [datum] a kopie doručenky soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne [datum] zaslal žalovaným výpověď z nájmu pronajatého bytu [číslo] adrese [ulice a číslo] v [obec], z důvodu hrubého porušení povinností, když žalovaní nehradili řádně a včas předepsané nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, čímž se dostali do prodlení po dobu delší než 3 měsíce. Prostřednictvím dopisu ze dne [datum] sdělil žalobce žalovaným, že vzhledem k ukončení nájemního vztahu uplynutím tříměsíční výpovědní doby ke dni [datum] je žádá o vyklizení předmětného bytu a jeho předání ve lhůtě do [datum]. Současně je upozornil na možnost vymáhání této povinnosti soudní cestou. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne [datum], jak vyplývá z doložené kopie zásilky. Přesto však žalovaní předmětný byt k dnešnímu dni nevyklidili a nepředali zpět žalobci. 5. Soud na prokázaný skutkový stav v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále o. z.), aplikoval tento zákon, neboť se jedná o práva a povinnosti vzniklé po [datum]. 6. Dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Dle § 2286 o. z., výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle ust. § 2292 o. z., nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 7. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaným na základě nájemní smlouvy vzniklo k předmětnému bytu právo nájmu sjednaného na dobu určitou do [datum]. Nájemní vztah byl ukončen výpovědí podanou žalobcem dne [datum] z důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., s tříměsíční výpovědní dobou, která ve smyslu § 2286 o. z. započala běžet dne [datum] a uběhla dne [datum]. Žalovaní tak byli v daný den povinni odevzdat byt pronajímateli dle ust. § 2292 o. z. Žalovaní však i přes výzvu žalobce nesplnili svou povinnost vyklidit byt a po datu [datum] užívají byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost tento byt vyklidit, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku. Pokud jde o lhůtu stanovenou žalovaným k vyklizení bytu, ta byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ze kterého mimo jiné vyplývá, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.600 Kč, a to jako nezastoupenému účastníkovi dle ustanovení § 142 odst. 1 a ustanovení § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Náklady sestávají z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a dvou paušálních náhrad za celkem 2 úkony (předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Uloženou povinnost jsou žalovaní povinni splnit společně a nerozdílně dle § 1872 o. z., neboť se jedná o solidární závazek, v němž na jedné straně vystupuje více dlužníků (pasivní solidarita). Žalovaní jsou povinni uložené povinnosti splnit ve lhůtě dle § 160 odst. l o. s. ř. Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010).