42 C 253/2023-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 3. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 16.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná, ačkoliv byla písemně upomínána, dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. Žalobce se tak domáhá zaplacení částky poskytnuté žalované z titulu bezdůvodného obohacení společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že ta se týká úvěru co do částky 16.000 Kč, kdy jako věřitel je zde označen právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], a jako dlužník žalovaná. Smlouva o úvěru neobsahuje podpis žalované. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], odeslala dne [datum], pod [variabilní symbol], na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 16.000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] bank a.s. ze dne [datum] vyplývá, že účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalované a dne [datum] byla na účet přijata platba ve výši 16.000 Kč pod [variabilní symbol]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Téhož dne byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění, jak vyplývá z podacího lísku a předmětné výzvy. Žalovaná však do dnešního dne částku žalobci neuhradila. 6. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 7. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 SB., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části požadované jistiny. Z doložených důkazů totiž nebylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o zápůjčce, když žalobcem předložená smlouva není opatřena žádným podpisem žalované ani jiným jedinečným identifikátorem, který by potvrzoval, že smlouva byla uzavřena právě s žalovanou osobou. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky v částce 16.000 Kč na číslo jejího bankovního účtu. Žalobci tak vzniklo, resp. bylo mu postoupeno, právo ve smyslu § 2991 o. z., na vydání toho, oč se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh ničeho ani částečně neuhradila, proto žalobci náleží právo na vrácení částky jistiny ve výši 16.000 Kč (výrok I.). 12. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaná dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku, když zamítl nárok na požadované příslušenství. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., kdy míra úspěchu žalobce v řízení vzhledem k celkové žalované částce ve výši 17.781,92 Kč (včetně přičtených úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku) představuje právě 89,98 %, když přiznaná byla částka 16.000 Kč, míra neúspěchu pak představuje 10,02 % ohledně nepřiznané částky příslušenství v kapitalizované částce 1.781,92 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobce byl v řízení úspěšný ve větší míře než neúspěšný a rozdíl absolutních hodnot těchto částek rovnající se 79,96 % představuje míru, jíž by se měla žalovaná podílet na nákladech řízení žalobce. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a z paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), kdy částka je v závěru navýšena o 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tedy plné náklady žalobce činily částku 2.252 Kč a z toho vypočtená poměrná část ve výši 79,96 % odpovídá přiznané částce 1.800 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.