43 C 120/2022-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 950 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 971,01 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 735,79 Kč za dobu od 29.9.2018 do 29.11.2019, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 892,66 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 892,66 Kč od 30.11.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná, která se zavázala splatit úvěr do 21.9.2018, úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze částku 8 450 Kč. Žalobce se dále po žalované domáhal zaplacení částky 19 650 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 079,42 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 014 Kč za dobu od 15.2.2019 do 29.11.2019, s úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 13 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná, která se zavázala splatit úvěr do 7.2.2019, úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze částku 3 750 Kč. 2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 10.8.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě níž byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč celkem 17 400 Kč (smlouva o úvěru [číslo]). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 10.8.2017 bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, je nájemník, spolubydlící, má jedno nezaopatřené dítě, jako zdroj hlavních příjmů byl uveden částečný úvazek na dobu neurčitou na pracovní pozici úklid u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení] a mateřská/rodičovská. K měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má čistý příjem hlavní 8 500 Kč a státní podporu 4 300 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno, že výdaje na bydlení činí 1 500 Kč, osobní výdaje 7 500 Kč, nebyly uvedeny žádné splátky úvěrů ani jiné výdaje; bylo uvedeno, že byly doloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, složenky – příjmy, doklad o přiznání mateřské/rodičovské, rozhodnutí o přiznání výživného (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 10.8.2017). Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dále dne 13.12.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě níž byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 390 Kč celkem 23 400 Kč (smlouva o úvěru [číslo]). V kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13.12.2017 bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, je nájemník, má jedno nezaopatřené dítě, jako zdroj hlavních příjmů bylo uvedeno pouze mateřská/rodičovská. K měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má čistý příjem vedlejší 8 500 Kč a státní podporu 4 668 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno, že výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, osobní výdaje 5 000 Kč, splátky úvěrů 1 200 Kč, nebyly uvedeny jiné výdaje; nebyly zaškrtnuty žádné dokumenty k ověření finanční situace žadatele (karta zákazníka/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 13.12.2017). [právnická osoba] postoupil smlouvou ze dne 29.11.2019 pohledávky za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek). Žalovaná byla spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávek z obou smluv vyzvána k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 29.11.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 13.12.2019 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovanou vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva z 30.4.2020, podací lístek). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť v případě smlouvy uzavírané dne 10.8.2017 si kromě předložené nájemní smlouvy nenechal doložit žádné výdaje žalované, vzal v úvahu pouze ničím nedoložené osobní výdaje žalované, navíc lustroval žalovanou pouze v insolvenčním rejstříku. V případě smlouvy uzavřené dne 13.12.2017 poskytovatel úvěru zcela rezignoval na ověření jak příjmů, tak výdajů žalované, nenechal si doložit vůbec žádné doklady. Navíc žalovanou pouze tvrzené osobní výdaje ve výši 7 000 Kč, respektive 5 000 Kč jsou zjevně podhodnocené s ohledem na to, že žalovaná vyživovala nezaopatřené dítě. Poskytovatel úvěru při uzavírání ani jedné ze smluv nezjišťoval, zda není žalovaná v exekuci, ani neprovedl lustrum v obvyklých bankovních či nebankovních registrech stran závazků žalované, spolehl se na pouhé tvrzení žalované, že splátky úvěrů nehradí, vyjma splátek u samotného poskytovatele v případě smlouvy uzavřené dne 13.12.2017. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jsou uzavřené smlouvy dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 8. Jelikož smlouvy o úvěru byly od počátku neplatné, práva z nich nelze přiznat. Původní věřitel žalované na základě neplatné smlouvy ze dne 10.8.2017 poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a na základě neplatné smlouvy ze dne 13.12.2017 poskytl finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, tj. celkem 23 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinna vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z. Žalovaná již uhradila 8 450 Kč a 3 750 Kč, tj. celkem 12 200 Kč, zbývá proto vydat 1 550 Kč a 9 250 Kč, odpovídající rozdílům mezi vyplacenými finančními prostředky a úhradami žalované, tj. celkem 10 800 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 13.12.2019, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalované třetí pracovní den, tj. 18.12.2019, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 30.12.2019. Od 31.12.2019 je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše 9 % ročně, respektive 9,75 % ročně, je nižší, respektive odpovídá výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 550 Kč od 31.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 250 Kč od 31.12.2019 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst.