43 C 150/2022-92 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalované (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zaplacení částky 33 152,33 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 13 337,62 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 337,62 Kč od 18.3.2022 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále též jen [anonymizováno] nebo právní předchůdce žalobce) žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem 15 631 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 3 862 Kč, vznikl jí tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 21.11.2019 uzavřena smlouva o úvěru, jíž [anonymizováno] poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, finanční prostředky v uvedené výši byly žalované vyplaceny v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s poplatkem 15 631 Kč v 24 měsíčních splátkách splatných vždy ke konci měsíčního splátkového období počínajícího dnem uzavření smlouvy, výše první až předposlední splátky činila 1 277 Kč, poslední splátky 1 260 Kč. 5. Z bilance úvěru soud zjistil, že žalovaná na úvěr uhradila ve třech platbách celkem 3 862 Kč. 6. Z oznámení postupitele o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2022 soud zjistil, že [anonymizováno] postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. 7. Z dopisu ze dne 10.2.2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru. Výzva byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 10.2.2022, jak soud zjistil z potvrzení podání. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 20.5.2022 soud zjistil, že žalovaná byla o úhradu upomenuta zástupcem žalobce. Z potvrzení podání vyplývá, že upomínka byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 20.5.2022. 9. Ze zákaznické karty ze dne 21.11.2019 soud zjistil, že zákaznická karta byla sepsána zástupcem [anonymizováno], bylo v ní uvedeno, že žalovaná je svobodná, nájemník, vyživuje jednu osobu, je na mateřské/rodičovské dovolené, má jeden zdroj příjmu, byl uveden její čistý příjem 8 100 Kč a další čisté příjmy domácnosti 38 000 Kč, jako výdaje byly uvedeny interní splátky 1 233 Kč a odhadované měsíční výdaje 1 500 Kč, jako ověřené dokumenty byl uveden pouze výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, bylo uvedeno, že žalovaná má bankovní účet, výpisy z účtu nebyly doloženy. 10. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ohledně vázaného zástupce [anonymizováno] soud neučinil žádná právně významná skutková zjištění. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný výslech vázaného zástupce [anonymizováno], který vyplňoval zákaznickou kartu a ověřoval na základě předložených dokladů příjmy a výdaje žalované, neboť předložené doklady jsou zaznamenány přímo v zákaznické kartě. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Provident a žalovaná uzavřeli dne 21.11.2019 smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaná převzala finanční prostředky v uvedené výši v hotovosti při uzavření smlouvy. Provident postoupil pohledávku za žalovanou žalobci, což bylo žalované postupitelem oznámeno. Žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu dopisem odeslaným dne 10.2.2022. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu upomenuta zástupcem žalobce. 12. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 13. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba. 14. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 15. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že schopnost žalované úvěr splácet [anonymizováno] posoudil tak, že ověřil historii žalované v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, v nichž neměla žalovaná žádný záznam, dále z insolvenčního rejstříku zjistil, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, z centrální evidence exekucí zjistil, že proti žalované nebyla vedena žádná exekuce, dále zjistil, že předložený průkaz totožnosti žalované nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, z interní databáze zjistil, že trvalé bydliště žalované se nenachází na adrese městského úřadu. Následně vyhodnotil schopnost žalované splácet úvěr na základě informací od žalované skóringovým modelem z hlediska demografických dat a behaviorálních dat, na základě žalovanou předložených dokladů ověřil příjmy i výdaje žalované, které vázaný zástupce vyplnil do zákaznické karty. Žalobce poukázal na to, že bylo povinností žalované uvést úplné, přesné a pravdivé údaje. 16. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť vedle doloženého příjmu žalované ve výši 8 100 Kč zohlednil nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti ve výši 38 000 Kč, ohledně výdajů žalované vycházel vedle interních splátek pouze z odhadovaných výdajů tvrzených žalovanou ve výši 1 500 Kč, které jsou i s ohledem na způsob bydlení a vyživovanou osobu zcela zjevně podhodnocené. Jediným dokladem, který si nechal právní předchůdce žalobce doložit byl výměr rodičovského příspěvku, kterým nemohl být doložen žádný jiný příjem či výdaj žalované než čistý příjem ve výši 8 100 Kč. Přestože žalovaná uvedla, že má bankovní účet, výpisy z účtu si právní předchůdce nevyžádal. Pokud žalobce argumentoval tím, že žalovaná měla povinnost uvést úplné informace potřebné k posouzení její úvěruschopnosti, pak lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu. Pokud žalobce poukazoval na usnesení Ústavního soudu ze dne 22.6.2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, nelze s ním souhlasit, že šlo o skutkově i právně shodnou věc již proto, že šlo o bagatelní částku, což Ústavní soud v odůvodnění akcentoval s tím, že nezjistil žádné extrémní vybočení z kautel spravedlivého procesu či významný přesah v řešených otázkách. Poukaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, a na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2.11.2020, sp. zn. 75 ICm 3132/2019 je nepřiléhavý, neboť tam šlo o skutkově odlišné věci, kdy v obou případech poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost mimo jiné z údajů vyplývajících z účtu, který vedl pro dlužníka. 17. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších př