43 C 169/2022-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem 5 995,89 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 2 019,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29.4.2016, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba], žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná, která se zavázala splatit úvěr do 9.6.2017, uhradila pouze 2 400 Kč. 2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 29. 4. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byly žalované v hotovosti při podpisu smlouvy vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala v 58 týdenních splátkách po 300 Kč uhradit 17 400 Kč (smlouva o půjčce). V kartě zákazníka - hodnocení bonity/žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29.4.2016 bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě, je nájemník, žije s partnerem, hlavním zdrojem příjmu je příjem z částečného pracovního poměru. K měsíčním příjmům bylo uvedeno, že má čistou mzdu 10 000 Kč, státní sociální dávky 7 500 Kč a nijak nespecifikovaný ostatní příjem 2 000 Kč, k měsíčním výdajům bylo uvedeno, že nájem/inkaso činí 5 500 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4 000 Kč, splátky úvěrů 1 500 Kč; bylo uvedeno, že byl doložen výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO (karta zákazníka - hodnocení bonity/žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29.4.2016). [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, příloha smlouvy o postoupení pohledávky). Žalovaná byla spolu s vyrozuměním o postoupení pohledávky vyzvána k úhradě ve lhůtě deseti dnů od doručení dopisem ze dne 6.12.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 7.1.2020 (oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalovanou vyzval k úhradě i zástupce žalobce (předžalobní výzva ze dne 7.5.2020, podací lístek). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba], a žalovanou byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 145/2010 Sb.“), neboť právní předchůdce žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 8. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť u příjmů žalované zohlednil nijak nespecifikovaný další příjem ve výši 2 000 Kč a dále vzal v úvahu tvrzené výdaje domácnosti 4 000 Kč, které jsou s ohledem na nezaopatřené dítě zcela zjevně podhodnocené. Pokud poskytovatel úvěru žalované úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. 9. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou je neplatná podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 10. Jelikož smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Původní věřitel žalované poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinna vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Žalovaná již uhradila 2 400 Kč, zbývá proto vydat 7 600 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaná byla vyzvána k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 7.1.2020, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalované třetí pracovní den, tj. 10.1.2020, posledním dnem poskytnuté desetidenní lhůty bylo pondělí 20.1.2020. Od 21.1.2020 je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 7 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 600 Kč od 21.1.2020 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu měla jinak právo, neboť byl v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017), převážně procesně úspěšná, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.