43 C 197/2021-56 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 43 404 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku II. s odůvodněním, že žalobce žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13.3.2020 poskytl finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil pouze 2 834 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 13.3.2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 48 měsíčních splátkách po 1 417 Kč, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má dvě vyživované děti, je nájemcem, jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, jako jediný výdaj bylo uvedeno výživné 6 000 Kč (úvěrová smlouva [číslo]). Žalovaný vyčerpal 40 000 Kč, uhradil pouze dvě splátky celkem ve výši 2 834 Kč (bilance smlouvy, výpis obratu). Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že totožnost ověřil dle občanského průkazu, rodného listu, výpisu z bankovního účtu a výplatní pásky, prověřil s negativním výsledkem registry SOLUS a CRIF, vzal v úvahu jako příjem žalovaného mzdu 29 643 Kč s tím, že příjmy byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu, zjištěnými výdaji byly alimenty 6 000 Kč a nájemné 6 000 Kč, a uvedl, že nad rámec uvedeného zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu; následně od příjmu (mzda) 29 643 Kč odečetl jako výdaje alimenty 6 000 Kč a nájemné 6 000 Kč a dospěl k rozdílu příjmů a výdajů 17 643 Kč (zpráva o posouzení úvěruschopnosti). Ve výpisu z běžného účtu na jméno žalovaného za období 5.2.2020 – 5.3.2020 jsou evidovány příjmy celkem ve výši asi 58 900 Kč, výdaje celkem ve výši asi 66 300 Kč, dne 13.2.2020 byla připsána mzda 29 643,08 Kč (výpis z účtu). Žalobce pro prodlení žalovaného od smlouvy dopisem ze dne 2.11.2020 odstoupila vyzval jej ke splacení celého úvěru (odstoupení od smlouvy, poštovní podací arch). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dopisem ze dne 1.7.2021 (předžalobní výzva, poštovní podací arech). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 8. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť postupoval zcela formálně. Jak se podává ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, žalobce se kromě lustrace ve shora uvedených registrech spolehl ohledně výdajů pouze na údaje tvrzené samotným žalovaným, které byly zcela zjevně neúplné, když žalovaný uváděl jako jediný výdaj výživné ve výši 6 000 Kč a přestože uvedl, že je nájemce, nevyplnil žalobce kolonku nájemné, s čímž se žalobce spokojil a bez jakýchkoli podkladů zohlednil nájemné ve výši 6 000 Kč, žádnými dalšími výdaji žalovaného se žalobce nezabýval, přestože je nereálné, že by žalovaný neměl žádné osobní výdaje, obzvlášť když z doloženého výpisu z účtu je zřejmé, že výdaje žalovaného za měsíc přesahovaly 66 000 Kč. Pokud žalobce žalovanému úvěr ve sjednané výši poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 9. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 10. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 37 166 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 40 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 2 834 Kč. Soud proto žalobě co do částky 37 166 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Výrok o ná