43 C 27/2023-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 24 502,76 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 22 679,07 Kč od 30.12.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 679,07 Kč od 30.12.2021 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 27.10.2019, na základě, které poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplatila, uhradila pouze 9 937,98 Kč, žalobce proto úvěr prohlásil úvěr za splatný, a žalované tak vznikl dluh, který je předmětem žaloby. 2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 27.10.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, níž byly žalované poskytnuty téhož dne finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalované na její bankovní účet vedený u žalobce, žalovaná se zavázala úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 449 Kč, úvěr byl sjednán prostřednictvím bankomatu (smlouva o úvěru, výpis z účtu, potvrzení sjednání). Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z jejího příjmu na účet u žalobce ve výši 16 235 Kč měsíčně, v insolvenčním rejstříku ověřil, že nebyla v insolvenčním řízení, ověřil informace z CBCB, v interních záznamech neměl k žalované evidovány žádné negativní informace, výdaje žalované určil žalobce ve výši 5 974 Kč dle informací sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi žalobce včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaná měla v době žádosti kontokorentní úvěr s limitem 21 000 Kč a s orientační splátkou 1 750 Kč, nové splátkové zatížení tak činil 2 199 Kč (posouzení úvěruschopnosti). Z výpisů z účtu žalované u žalobce za měsíce březen 2019 až srpen 2019 soud zjistil, že na účtu byl záporný zůstatek jak na začátku, tak i na konci každého měsíce. Příjmy a výdaje z účtu byly přibližně ve stejné výši, v červnu, červenci a srpnu byly výdaje vyšší než příjmy, v březnu činily výdaje 19 176,34 Kč, v dubnu 23 542,28 Kč, v květnu 19 449,26 Kč, v červnu 22 988, 645 Kč, v červenci 19 301,76 Kč, v srpnu 26 474,78 Kč (výpisy z účtu). Žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě (výzva ze dne 25.8.2022, zásilky). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou byla smlouvou o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 8. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť sice vycházel z ověřeného příjmu žalované, avšak schopnost splácet úvěr není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. V tomto směru postupoval žalobce zcela formálně, když vyšel z měsíčních výdajů žalované ve výši 5 974 Kč, ačkoliv mu bylo z účtu, který pro žalovanou vedl, známo, že její měsíční výdaje jsou mnohem vyšší a že každý měsíc buď téměř dosahují výše příjmu žalované, nebo jsou dokonce vyšší než příjmy. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 9. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 10. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 15 062,02 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 25 000 Kč a úhradami žalované ve výši 9 937,98 Kč. Soud proto žalobě co do částky 15 062,02 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu měla jinak právo, neboť byla v řízení při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) převážně procesně úspěšná, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.