43 C 313/2022-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 25 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 075 Kč od 4.6.2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 010 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 075 Kč od 4.6.2021 do 1.9.2021 z titulu smlouvy o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila, uhradila pouze 1 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 800 Kč, poplatky za služby 110 Kč a 165 Kč. Žalovaná byla marně vyzvána k úhradě. 2. Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 4.5.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v jedné splátce ve výši 25 075 Kč do 3.6.2021 (smlouva o úvěru). Žalobce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalované dne 4.5.2021 (přehled bankovních transakcí). Při žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že žije v domácnosti s 5 a více lidmi, tři lidé mají příjem, uvedla čistý měsíční příjem 18 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje 5 000 Kč, žalobce počítal s čistým ověřeným příjmem 15 300 Kč s vypočítanými minimálními náklady 5 660 Kč vycházejícími z počtu pracujících a nepracujících členů domácnosti a výše životního minima (výpis o posouzení úvěruschopnosti, obecné principy posuzování a filozofie společnosti). Zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě (předžalobní výzva z 25.8.2022, podací lístek). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 7. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobce ověřil příjem žalované ve výši 15 300 Kč, žalovaná však uvedla příjem 18 000 Kč, již to mělo v žalobci vzbudit větší obezřetnost. Zejména však žalobce zcela formálně posuzoval výdaje žalované, které žalovaná tvrdila ve výši 5 000 Kč, což sám žalobce považoval zjevně za podhodnocené, avšak sám se skutečnými výdaji žalované nezabýval a nenechal si je nijak doložit, pouze tvrzené výdaje navýšil o 660 Kč vlastním výpočtem minimálních výdajů, při kterém však vzal v úvahu pouze počet členů domácnosti a výši životního minima, to však o skutečných výdajích žalované nic nevypovídá. Pokud žalobce žalované úvěr ve sjednané výši a se sjednanou splatností poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 8. Jelikož smlouva uzavřená mezi účastníky byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 9. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 19 000 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 20 000 Kč a úhradou žalované 1 000 Kč. Soud proto žalobě co do částky 19 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) úspěšný co do 53 %, neúspěšný co do 47 %, 11. žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 004 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 456 Kč, z toho 6 % činí 147 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.