43 C 5/2022-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 23 298,90 Kč s úrokem ve výši 4 521,44 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 21 575,90 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 452,91 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 298,90 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13.9.2019 poskytl finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil pouze 25 048 Kč, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 13.9.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobce žalovanému poskytl bezúčelový úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 168 Kč, ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované dítě, má vlastní dům/byt, vzdělání střední, je zaměstnancem [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč (úvěrová smlouva). Žalovaný vyčerpal 35 000 Kč, uhradil 25 048 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalobce v úvěrové kartě uvedl, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované dítě, má vlastní dům/byt, vzdělání střední, je zaměstnancem [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, měsíční splátky jiným společnostem 0, splátky u žalobce 1 640 Kč, životní minimum 3 410 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, výdaje domácnosti 15 000 Kč a buffer domácnosti 467 Kč (úvěrová karta). Žalobce výzvou ze dne 14.6.2021 žalovaného v důsledku jeho prodlení vyzval ke splacení celého úvěru (výzva ke splacení celého úvěru, poštovní podací arch). Zástupce žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dopisem ze dne 1.7.2021 (předžalobní výzva, poštovní podací arech). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 8. Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že při poskytování úvěrů splňuje povinnost prověřování bonity spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model. Žalobce zjišťuje kontrolu bonity klienta, ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, vypočítává limit nejvyšší měsíční splátky jak na žadatele, tak na domácnost. V případě žalovaného prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet dále kontrolou žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť postupoval zcela formálně, kromě lustrace v uvedených registrech se spolehl ohledně příjmů i výdajů žalovaného i domácnosti pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, vzal v úvahu nijak nespecifikovaný příjem dalších členů domácnosti 50 000 Kč a výdaje domácnosti 15 000 Kč, tyto údaje neprověřil a nenechal si je doložit, kromě splátek u žalobce vzal stran výdajů žalovaného v úvahu pouze životní minimum na jednu osobu, to však o skutečných výdajích žalovaného nic nevypovídá, na ověření příjmů i výdajů žalovaného i domácnosti žalobce zcela rezignoval. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 9. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 10. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 9 952 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 35 000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 25 048 Kč. Soud proto žalobě co do částky 9 952 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 1