43 C 72/2022-150 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 13.1.2021 do zaplacení a smluvní pokuty 4 080 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] 18.12.2020, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, neuhradil ničeho, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci samé soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly vyplaceny žalovanému na jeho účet dne 18.12.2020, žalovaný měl uhradit 18 375 Kč do 25 dnů od odeslání finančních prostředků (smlouva o úvěru, výpis z účtu, faktura). Z výplatních pásek vyplývá, že žalobce byl zaměstnán v dubnu 2020, od května 2020 byl zaměstnán u jiného zaměstnavatele; v září 2020 byl zaměstnán u dalšího zaměstnavatele, měl čistý příjem 15 933 Kč; v říjnu a listopadu 2020 opět změnil zaměstnání, jeho měsíční čistá mzda činila 15 850 Kč (výplatní pásky za duben, květen, září, říjen a listopad 2020). Z výpisu z účtu žalovaného z aplikace Kontomatik za období od 12.6.2020 do 11.12.2020 vyplývá, že žalovaný kromě půjčky u žalobce ve výši 3 200 Kč poskytnuté 29.7.2020, splácel další dluhy, když na účtu bylo více plateb označených jako splátka dluhu poukazovaných na různé účty, z posledních takto označených dne 26.11.2020 ve výši 6 000 Kč, dne 10.12.2020 ve výši 500 Kč. Na účet byla v listopadu a prosinci 2020 připsána mzda odpovídající předloženým výplatním páskám, od stejného plátce byly dále připsány kompenzace (cestovné, nafta). Žalovaný v dotazníku uvedl, že má měsíční příjem 40 000 Kč, úvěrové výdaje 3 000 Kč a celkové výdaje 16 000 Kč (výpis z účtu z aplikace Kontomatik, dotazník). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru dopisem ze dne 12.10.2021 (výzva k úhradě, potvrzení o odeslání). 5. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 6. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť žalobce jednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný jako nepodnikající fyzická osoba. 7. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, jinak se dopouští správního deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 8. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobce nijak nevzal v úvahu, že žalovaný měnil zaměstnání, žalobce nevycházel pouze z aktuálních výplatních pásek, ale i z pásek u dřívějších zaměstnavatelů, u kterých však již žalovaný nepracoval, u posledního zaměstnavatele pracoval před sjednáním úvěru dva měsíce, poskytovatel nevzal v úvahu, že měsíční mzda žalovaného u posledního zaměstnavatele činila dle výplatních pásek 15 850 Kč, nezabýval se tím, zda v době poskytnutí úvěru zaměstnání žalovaného trvá a zda lze reálně očekávat, že kromě měsíční mzdy bude mít žalovaný další příjem od zaměstnavatele použitelný k úhradě úvěru, přestože při výši měsíční mzdy 15 850 Kč musel mít nutně pochybnost o schopnosti žalovaného částku 18 375 Kč ve lhůtě 25 dnů od jejího poskytnutí uhradit, navíc když žalovaný splácel i další dluhy. Protože žalobce nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). 9. Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 10. Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce právo na vrácení nesplacené jistiny 15 000 Kč. Soud proto žalobě co do částky 15 000 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) procesně úspěšný co do 59,5 %, neúspěšný co do 40,5 %, žalobce tak má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 19 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, o