47 C 149/2023-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 11. 4. 2023 (podána u soudu téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit a) částku 168 990,05 Kč na jistině úvěru a 1 494,66 Kč z titulu poplatků za pojištění a 730 Kč z titulu nákladů za vymáhání a 1 500 Kč z titulu smluvních pokut, b) kapitalizovaný úrok ve výši 33 551,2 Kč, c) úrok 15 % ročně z částky 168 990,05 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, d) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 812,85 Kč od 20. 1. 2023 do 11. 4. 2023, e) zákonný úrok z prodlení z částky 172 714,71 KČ od 12. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 23. 2. 2022, [číslo]. 2. Žalovaný se během řízení nevyjádřil, byl po celou dobu pasivní. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. 4. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 2. 2022 uzavřena smlouva, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,88 %, výše minimální splátky činila 3,29 % úvěrového rámce, splátka byla splatná vždy k 20. dni v měsíci. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce vyšel z příjmů žalovaného 28 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, zaměstnání žalovaného od [číslo] (důkaz: listina [anonymizováno] půjčka – revolvingový úvěr [číslo] s datem 23. 2. 2022). Součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky žalobce – [anonymizováno] platné od 1. 8. 2021. 5. Žalovaný čerpal úvěr 40 000 Kč dne 24. 2. 2022 a dále úvěr ve výši 20 000 Kč dne 24. 2. 2022, a to převodem těchto peněz na účet žalovaného č. [bankovní účet] (důkaz: Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ve výši 40 000 Kč s datem 24. 2. 2022 a ve výši 20 000 Kč s datem 24. 2. 2022). 6. Ze sdělení [právnická osoba] s datem 1. 8. 2023 na č. l. 31 i s přílohou na č. l. 33 obě strany listu soud zjistil, že účet, jehož prostřednictvím došlo k čerpání úvěru (č. [bankovní účet]), byl právě majetkem žalovaného. 7. Z listiny„ Dohledání informací o činnosti klienta“ s datem 22. 7. 2023 soud zjistil, že k uzavření smlouvy došlo žalovaným dálkově formou SMS. K uzavření smlouvy dále žalovaný poskytl svůj průkaz zdravotního pojištění a občanský průkaz (důkazy: Kopie Evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného, Kopie občanského průkazu žalovaného). 8. Úvěrový rámec byl žalobcem žalovanému postupně navyšován až na částku 170 000 Kč a minimální splátku 5 598 Kč (důkaz: Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 23. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 18. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 17. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 14. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 12. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 11. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 9. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 4. 3. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 25. 2. 2022, Dodatek k úvěrové smlouvě s datem 24. 2. 2022). 9. Celkem žalobce poskytl žalovanému na účet (č. [bankovní účet]) částku ve výši 349 270 Kč, a to následující dny po níže uvedených částkách: a) 24. 2. 2022 – 40 000 Kč b) 24. 2. 2022 – 20 000 Kč c) 25. 2. 2022 – 15 000 Kč, d) 7. 3. 2022 – 9 505 Kč e) 9. 3. 2022 – 10 000 Kč, f) 11. 3. 2022 – 10 000 Kč, g) 14. 3. 2022 – 2 469 Kč, h) 14. 3. 2022 – 10 000 Kč, i) 14. 3. 2022 – 5 000 Kč, j) 17. 3. 2022 – 6 000 Kč, k) 18. 3. 2022 – 7 000 Kč, l) 24. 3. 2022 – 37 000 Kč, m) 14. 4. 2022 – 2 224 Kč, n) 3. 5. 2022 – 30 000 Kč, o) 3. 5. 2022 – 15 000 Kč, p) 4. 5. 2022 – 20 000 Kč, q) 4. 5. 2022 – 15 000 Kč, r) 6. 5. 2022 – 25 000 Kč, s) 9. 5. 2022 – 7 000 Kč, t) 10. 5. 2022 – 10 000 Kč, u) 12. 5. 2022 – 6 000 Kč, v) 12. 5. 2022 – 5 000 Kč, w) 17. 5. 2022 – 10 000 Kč, x) 23. 5. 2022 – 8 500 Kč, y) 24. 5. 2022 – 20 427 Kč z) 28. 6. 2022 – 2 010 Kč, aa) 25. 7. 2022 – 1 135 Kč (důkaz: výpis čerpání, splátek a úhrad a Sdělní a příloha od [právnická osoba] na č. l. 31 a 33 z 1. 8. 2023). 10. Z výpisu z účtu žalovaného za leden a únor 2022 vedeného u [anonymizováno] bank soud čerpal informace o příjmové a výdajové situaci žalovaného. 11. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl jeden splátkový úvěr (zbývající částka 17 387 Kč, měsíční splátka 1 943 Kč) a dvě kreditní karty (úvěr rámec 45 000 Kč, dluh 45 215 Kč). 12. Z listina„ Posouzení úvěruschopnosti klienta – Metodika – výklad“ a„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ s datem 11. 4. 2023 soud zjistil, jaké jsou postupy žalobce při ověřování úvěruschopnosti klientů. Pokud jde o příjmy, žalobce vychází ze statistického modelu, z něhož identifikuje pravděpodobnou výši příjmu žadatele o úvěr (podle žalobce se praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele ukázala nedostatečnou a dle něj je spolehlivější metoda hodnocení příjmů a výdajů na základě statistického modelu). 13. Z listiny„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil obraz průběhu plnění závazků žalovaného z řešeného úvěrového rámce. 14. Z listiny„ Předžalobní výzva k plnění“ s datem 30. 1. 2023 s podacím archem s datem 31. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění se skutkovým a právním rozborem. 15. Z Výzvy ke splacení celého úvěru s datem 5. 1. 2023 i s podacím archem s datem 6. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení se splněním dluhu, proto žalobce uplatnil své právo vyzval žalovaného k zaplacení celé částky. 16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu). 17. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 349 270 Kč na účet žalovaného 18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 19. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 20. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. 21. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Nejvyšší soud v rozsudku sp.